1. Definice „systémových rizik“ je uvedena například v čl. 2 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1092/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika. Tato definice zní: „Systémovými riziky se rozumí narušení kontinuity finančního systému, které může mít závažné negativní dopady na vnitřní trh a reálnou ekonomiku. Všechny typy finančních zprostředkovatelů, trhů a infrastruktury mohou mít do určité míry systémový význam.“.
2. V oficiální české verzi nařízení uvedeného v bodě ad 1) výše se používá pojem „systémová rizika“. Někteří experti však pracují s pojmem „systemická rizika“ (synonymum).
3. Committee on Capital Markets Regulation (USA, 2009) pracuje s touto definicí (viz doktorandská dizertační práce na téma Regulace právního prostředí a nástroje ochrany klientů v pojišťovnictví, Mgr. Pavel Hellebrand, VŠE Praha 2012): „Systémovým rizikem se rozumí riziko kolapsu celého systému nebo celého trhu, zvýšené propojeností a vzájemnou závislostí subjektů, kdy pád jednoho účastníka nebo skupiny účastníků může způsobit kaskádovitý pád dalších účastníků.“.
4. Evropská rada pro systémová rizika zkoumá toto riziko i v pojišťovnictví. Skutečností ovšem je, že například Mezinárodní asociace dozorčích orgánů v pojišťovnictví (International Association of Insurance Supervisors - IAIS) dospěla předběžně k závěru, že z pojištění by v zásadě nemělo vzhledem k míře a rozšíření globálních aktivit vyplývat systémové riziko. Zkušenosti z finanční a ekonomické krize však přesto vedly k tomu, že se v souvislosti se systémovými riziky zkoumají netradiční pojišťovací obchody a nepojišťovací obchody (například G 20, IAIS apod.).
5. Více o aktuálních přístupech vybraných mezinárodních organizací lze nalézt například v časopise Pojistné rozpravy č. 29/2012 v článku „Pojišťovnictví a systémová rizika“, Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc., str. 3 – 4.

Islámské pojištění, které je založeno na konceptu vzájemné solidarity. Typický Takaful podnik je hybridem vzájemné a komerční formy společnosti. Jeho veškerá činnost musí být plně konformní s islámským právem.

Zájemcům o tuto problematiku lze doporučit k prostudování například materiál „Issues in Regulation and Supervision of TAKAFUL (Islamic Insurance)“ ze srpna 2006, který byl vypracován v součinnosti těchto dvou institucí: Islamic Financial Services Board a International Association of Insurance Supervisors. Dostupné z www: http://www.ifsb.org/docs/takaful_2006.pdf

Majetkové pojištění: taxa je dohodnutý odhad pojistné částky mezi pojistitelem a pojistníkem. V zásadě taxa platí v době vzniku škodné události, pokud výrazně nepřesahuje skutečnou pojistnou částku. Pokud je pojistná částka nižší než taxa, tak se pojistné plnění krátí jako u podpojištění (SRN – právní úprava v zákoně o pojistné smlouvě).

Pojištění pro případ poškození nebo zničení strojů nebo strojních zařízení, stavebních přístrolů, elektroniky atd. K poškození nebo zničení může dojít například chybou konstrukce, vadou materiálu nebo výrobní vadou, přetlakem plynu nebo kapaliny či podtlakem, pádem nebo vniknutím cizího předmětu, zkratem či jiným působením elektrického proudu, selháním měřících, regulačních nebo zabezpečovacích zařízení, nesprávnou obsluhou, nešikovností, nepozorností, nedbalostí apod.

Časově období, po které pojistitel vybírá dle příslušné pojistné smlouvy pojistné (SRN).

Technická rizika znamenají různé druhy rizika, jež jsou přímo nebo nepřímo spojena s technickou či aktuárskou bází kalkulací pojistného a technických rezerv jak v životním, tak i neživotním pojištění. Patří mezi ně i rizika spojená s provozními náklady (zvýšením nákladů) a nadměrným nebo nekoordinovaným růstem prodeje.

1. Technickou úrokovou mírou se rozumí zaručený podíl na výnosech z finančního umístění v životním pojištění (§ 3 odst. 2 písm. g) zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů).
2. V § 65 odst. 4 zákona č. 277/2009 Sb. je stanoveno, že „použitá technická úroková míra nesmí ke dni uzavření pojistné smlouvy přesáhnout maximální výši technické úrokové míry.“.
3. Postup určení maximální výše technické úrokové míry je stanoven v § 12 vyhlášky č. 434/2009 Sb. ze dne 24. listopadu 2009, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví. Například § 12 odst. 1 zní: „(1) Maximální výše technické úrokové míry se stanoví v rozsahu maximálně 60 % váženého aritmetického průměru průměrných výnosů státních dluhopisů³⁾ v korunách českých s dobou splatnosti nejméně 5 let vydaných v průběhu posledních 36 kalendářních měsíců bezprostředně předcházejících měsíci, kdy bude zveřejněna maximální výše technické úrokové míry. Nebyly-li v této době takové dluhopisy vydány, stanoví se maximální výše technické úrokové míry v rozsahu maximálně 60 % váženého aritmetického průměru průměrných výnosů všech státních dluhopisů v korunách českých, vydaných v průběhu posledních 36 kalendářních měsíců bezprostředně předcházejících měsíci, kdy bude zveřejněna maximální výše technické úrokové míry.“.
4. V § 65 odst. 4 zákona č. 277/2009 Sb. je uvedeno, že „maximální výši technické úrokové míry Česká národní banka zveřejňuje včetně jejích změn formou úředního sdělení ve Věstníku České národní banky.“.
5. V úředním sdělení ze dne 11. února 2010 Česká národní banka sdělila, že „maximální výše technické úrokové míry, určená postupem stanoveným v § 12 odst. 1 vyhlášky č. 434/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví, činí 2,5 %.“. V úředním sdělení ze dne 15. ledna 2013 Česká národní banka sdělila, že „maximální výše technické úrokové míry, určená postupem stanoveným v § 12 odst. 1 vyhlášky č. 434/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví, činí 1,9 %.“. Dnem vyhlášení, tj. 21. ledna 2013, pozbyla platnosti předchozí maximální výše technické úrokové míry.

Pojišťovnictví: technická zkušebna kontroluje například montáž a provoz sprinklerových hasicích zařízení nebo hlásičů požáru. Provádí také například členění zámků do kategorií podle stupňů odolnosti proti vloupání, stejně jako alarmů apod. Pracuje podle technických směrnic, které obvykle vytváří a/nebo schvaluje příslušná asociace pojišťoven.

1. Pojem technické rezervy je vysvětlen například v § 51 odst. 1 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, a to následovně: "(1) Tuzemská pojišťovna vytváří k plnění závazků z jí provozované pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, které jsou pravděpodobné nebo jisté, ale nejistá je jejich výše nebo okamžik, ke kterému vzniknou, technické rezervy. Tato povinnost se vztahuje na veškerou provozovanou pojišťovací nebo zajišťovací činnost.". V odst. 2 jsou pak vymezeny jednotlivé povolené typy technických rezerv.
2. Pravidla pro technické rezervy jsou stanovena v čl. 76 a násl. směrnice 2009/138/ES Solventnost II. Například v odst. 2 tohoto článku je uvedeno, že hodnota technických rezerv musí odpovídat stávající částce, kterou by pojišťovny a zajišťovny musely vyplatit, pokud by okamžitě převedly své pojistné a zajistné závazky na jinou pojišťovnu nebo zajišťovnu. Oceňování aktiv a závazků – viz samostatný pojem výše. V této směrnici již není vymezen výčet (povolených) technických rezerv, který však zůstává zachován ve směrnici Rady 91/674/EHS o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách pojišťoven.

1. Technické směrnice stanovují technické požadavky například na vybraná zařízení nebo objekty z hlediska požární ochrany nebo na zabezpečovací zařízení proti odcizení apod. Jejich tvůrcem jsou zejména asociace pojišťoven [jako například Comité Européen des Assurances – nyní Insurance Europe (www.insuranceeurope.eu), VdS – Verband der Schadenversicherer – SRN (www.vds.de), Thatcham – Motor Insurance Repair Research Centre – Velká Británie (www.thatcham.org). Česká asociace pojišťoven (www.cap.cz) apod.]. Tyto technické směrnice jsou nezávazné a musí splňovat požadavky stanovené nařízením č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (nyní články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU). Technické směrnice byly dříve upraveny nařízením Komise č. 358/2003 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v odvětví pojišťovnictví, jež bylo zrušeno nařízením Komise č. 267/2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v odvětví pojišťovnictví. Těmto nařízením se říká „bloková výjimka“. Jde totiž o výjimku ze zákazu dohod mezi soutěžiteli. Nařízení 267/2010 již neobsahuje výjimku pro technické směrnice, resp. „zabezpečovací opatření“. Více v časopise Pojistné rozpravy č. 27/2011, Dohody soutěžitelů a evropské právo, Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc., str. 109-115.
2. Jako příklad technické směrnice lze uvést směrnici České asociace pojišťoven „ČAP CEA 4001 – Sprinklerová hasicí zařízení – projektování a montáž“. V ní obsažené technické podmínky (dále jen TP) stanovují požadavky a uvádí doporučení pro návrh, montáž a údržbu sprinklerových zařízení v budovách a průmyslových závodech a dále konkrétní požadavky na sprinklerová zařízení, která jsou součástí opatření pro ochranu osob. Pro určitý typ budovy (objektu) je totiž montáž sprinklerů a jejich správná instalace podmínkou její pojistitelnosti.