Součást výkazu zisku a ztráty. Technický účet obsahuje výnosy a náklady pojišťovny a sestavuje se podle jednotlivých pojistných odvětví a za životní a neživotní pojištění celkem. Z jednotlivých položek je účelné upozornit zvláště na změnu stavu technických rezerv.

Zisk pojišťovny z provozovaného pojištění. Výsledek na technickém účtu životního pojištění či na technickém účtu neživotního pojištění.

„Technikami snižování rizik“ se rozumí všechny techniky, které umožňují pojišťovnám a zajišťovnám přenést část nebo všechna jejich rizika na jinou stranu (směrnice 2009/138/ES Solventnost II, čl. 13 odst. 36).

1. Podle čl. 2 odst. 28 nařízení 2019/1238/EU, o panevropském osobním penzijním produktu, se technikami snižování rizik rozumí techniky pro systematické snižování rozsahu vystavení riziku nebo pravděpodobnosti jeho výskytu. 2. Techniky snižování rizik mají u jednotlivých finančních institucí svá specifika. Evropský orgán (dohledu) pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) v dokumentu "Obecné pokyny k řídicímu a kontrolnímu systému" (EIOPA-BoS-14/253 CS) specifikoval, že koncepce řízení rizik společnosti by s ohledem na techniky snižování rizik měla obsahovat přinejmenším: a) identifikaci úrovně převodu rizika, která odpovídá vymezeným limitům rizika dané společnosti, a identifikaci toho, jaký druh zajišťovacích smluv je nejvhodnější s ohledem na rizikový profil společnosti; b) zásady výběru takových protistran pro snižování rizika a postupů pro posouzení a monitorování bonity a diverzifikace zajišťovacích protistran; c) postupy pro posouzení účinného převodu rizika a uvážení bazického rizika; d) řízení likvidity, aby bylo možné vypořádat se s jakýmkoli časovým rozdílem mezi pojistným plněním a získáním prostředků od zajišťovny. 3. V čl. 208 nařízení 2015/35/EU, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES, o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II), se upravuje v rámci technik snižování rizik přenos upisovacího rizika na zajišťovny a na zvláštní účelové jednotky. 4. Kromě výše uvedených technik snižování rizika má obecně pojišťovna v rámci procesu řízení rizik další možnosti. Může riziko odmítnout nebo přijmout, a to s řadou podmínek, jako je například spoluúčast. Lze uvažovat rovněž o soupojištění; u některých – například živelních rizik – je řešením na některém národním pojistném trhu jen pojišťovací pool. Nelze samozřejmě vynechat opatření k prevenci rizik (například zabezpečovací zařízení, sprinklery apod.).

Vklady u banky, které se zpětně vyplácí vkladateli po uplynutí stanoveného termínu včetně úroků.

1. Obecně lze terorismus definovat jako plánované, promyšlené a politicky motivované násilí, zaměřené proti nezúčastněným osobám, sloužící k dosažení vytčených cílů (viz http://www.mvcr.cz/clanek/definice-pojmu-terorismus.aspx). Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje „financování terorismu“ v § 3 odst. 3.
2. V soukromém pojištění patří terorismus obvykle mezi výluky. V pojistných podmínkách je definován například takto: „Terorismem se rozumí použití násilí k politickým cílům zahrnující jakýkoliv čin jakékoliv osoby jednající nebo jakýchkoli osob jednajících v zastoupení organizace nebo ve spojení s organizací, jejíž činnost směřuje ke svržení vlády de jure nebo de facto nebo k násilí. Terorismus zahrnuje rovněž použití násilí k zastrašení veřejnosti jako celku nebo k zastrašení jakékoli vrstvy obyvatelstva.“ [viz Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění elektroniky (ZPP E 2005/01), Generali pojišťovna a.s.].

Účetnictví: „Posouzení toho, zda účetní hodnota pojistného závazku musí být zvýšena (nebo účetní hodnota souvisejících odložených pořizovacích nákladů nebo souvisejících nehmotných aktiv snížena) na základě prověrky budoucích peněžních toků.“. Viz Dodatek A Mezinárodní standard účetního výkaznictví 4 Pojistné smlouvy dle nařízení Komise (ES) č. 1126/2008, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002.

1. Rezervy, které pojišťovna udržuje nad rámec stanovený právními předpisy.
2. Rozdíl v hodnotě rezerv, který vyplývá z oceňování aktiv na bázi tržní ceny, pokud tržní ceny převyšují nákupní ceny.

1. Tipařem je osoba, která neprovádí zprostředkovatelskou činnost (tedy její činnost není v působnosti zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, ve znění pozdějších předpisů), neboť poskytuje pojišťovně nebo pojišťovacímu zprostředkovateli pouze tipy na možné zájemce o pojištění. Za tuto činnost je tipař odměňován v tom případě, že dojde k uzavření příslušné pojistné smlouvy.
2. Tipařem či tichým zprostředkovatelem se rozumí pojišťovací zprostředkovatel, který se vůbec nedostane do obchodního kontaktu se zájemcem o pojištění, ale předává pojišťovně či nadřízenému zprostředkovateli pouze adresy zájemců o pojištění a informace o jejich pojistných potřebách (SRN).

1. Obecně a zjednodušeně: určitá forma doživotního důchodu na základě jednorázového vkladu.
2. Základy této formy životního pojištění položil v 17. století neapolský finančník Lorenzo de Tonti (1602 – 1684), podle něhož se tato forma investování pojmenovala. Zabýval se vědecky pravděpodobností délky lidského života a mohl tak předložit v roce 1653 francouzské vládě svůj investiční plán. Měl fungovat jako zdroj státních příjmů Francie. Dlužníkem by byl stát a věřiteli (investory) majetní občané.  Navrhovalo se vypsání státní půjčky s tím, že by upisovatelé byli rozděleni do deseti skupin podle věku. Úrok měl být každým rokem vyplácen žijícím věřitelům příslušné věkové skupiny. Vzhledem k vymírání souboru by takto stanovený doživotní důchod každým rokem pro jednotlivce rostl. Přerozdělovací proces by pokračoval do té doby, dokud by zůstal naživu poslední věřitel. Tomu by se vyplatil celý úrok. Po smrti posledního člena skupiny by jistina propadla ve prospěch státu a tontina zanikla. Francouzská vláda ale návrh tehdy zamítla. První tontita vznikla až v roce 1670 v holandském městě Kampen. Ve Francii byla zorganizována teprve v roce 1689 a v Anglii v roce 1693.  Tontiny existovaly ještě v průběhu 19. století a například koncem 19. století přežívaly ještě například v české pojišťovací bance Slavia. Pravděpodobnost délky lidského života byla v tontinách zastoupena kategorizací věřitelů. Mladší kandidáti měli při vstupu do tontiny delší průměrnou délku života. Proto se mezi věřiteli vytvořily kategorie podle věku, obvykle v rozmezí pět, sedm nebo deset let. Každá tato kategorie se chovala jako samostatná tontina, protože podíl zesnulých věřitelů se převáděl na kandidáty ve stejné věkové kategorii.

Prameny:

Dějiny pojišťovnictví v Československu, 1. díl, vydala Česká státní pojišťovna ve Vydavatelství a nakladatelství Novinář v roce 1989, str. 25

Poistné rozhľady č. 1/2014, str. 9 (vydává Slovenská asociácia poisťovní)