19.12.2024
Hospodářské noviny
S tím úzce souvisí nejen potřeba vybudování nových kapacit – zejména domovů pro seniory, ale také přenastavení celého systému financování péče o nemohoucí. Stát už na ni jednoduše nebude mít peníze a Česko se tak pravděpodobně nevyhne zavedení povinného pojištění dlouhodobé péče. Tedy podobně jako například v Německu. Ročně jde do sociálních služeb ze státní kasy zhruba 70 miliard korun. A toto číslo by se s náporem většího množství starších a méně soběstačných seniorů mohlo podle odhadů lidí z branže více než ztrojnásobit. „Současný model financování, který stojí hlavně na tom, že stát posílá na dlouhodobou péči peníze přes dotační tituly a přes příspěvek na péči, je dlouhodobě neudržitelný,“ připustil pro HN ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). Resort proto podle informací HN aktuálně analyzuje německý model a hledá v něm inspiraci. Případné zavádění nové formy odvodů pro lidi či firmy je ale natolik citlivá otázka, že politici se před volbami nechtějí do takových debat vůbec pouštět. „V tento okamžik se snažíme velmi dobře zmapovat německý model pojištění dlouhodobé péče a další modely v jiných zemích. Hledáme cesty k tomu, jak zajistit stabilní financování sociálních služeb,“ reagoval Jurečka. Resort podle něj připraví potřebné podklady k řešení problému, zabývat se jimi ale má až příští vláda.
Peníze do nového fondu A ta už se zřejmě nepopulárním krokům nevyhne. „Od roku 2015 ministerstvu ze všech analýz vychází, že celý systém po roce 2035 bude prakticky neudržitelný a jediný způsob, jak to zafinancovat, je zapojení nových zdrojů. A to je soukromé a veřejné pojištění dlouhodobé péče,“ popisuje bývalý dlouholetý ředitel odboru sociálních služeb na ministerstvu David Pospíšil. V současné době řídí soukromou společnost Centrum dlouhodobé péče, která se věnuje právě výstavbě domovů pro seniory. V Německu platí zaměstnanci a zaměstnavatelé povinně rovným dílem za každého pracovníka tři procenta ze mzdy, bezdětní o procentní bod více. Vedle toho se financování opírá také o dobrovolné soukromé pojištění péče. Zatím poslední zveřejněná studie pro ministerstvo porovnávala český a německý systém v roce 2022 a už tehdy navrhla pro české podmínky tři varianty. Všechny počítají s tím, že zaměstnanci a OSVČ by mohli odvádět dvě až čtyři procenta svého příjmu. Bezdětní by měli pojištění o vyšší jeden nebo dva procentní body. Jak přesně by měl být systém nastavený a za jakých podmínek by se pojistné platilo, ale není zatím vůbec jasné. Samo ministerstvo s konkrétními variantami zatím nepracuje, podle Jurečky je resort teprve v rovině prvotních úvah. Zmíněná studie každopádně počítá s tím, že do systému by takto mohlo přicházet ročně až 100 miliard korun. Peníze by přitom šly do fondu, který by spravovala Česká správa sociálního zabezpečení a platila by z něj potřebné služby pro pojištěnce. Ty jsou v současné době hrazené z příspěvku na péči (38 miliard korun ročně) a z dotací od státu a samospráv (26 miliard) – obojí ze státního rozpočtu. Problém je, že tyto prostředky v budoucnu stačit nebudou a nahradil by je tak právě nově zřízený fond. Případné přebytky by se v něm kumulovaly na roky, kdy nápor na financování sociálních služeb bude kulminovat. Vedle toho by podle modelu v Česku mohla fungovat i zmíněná druhá „noha“ systému, tedy dobrovolné privátní pojištění dlouhodobé péče. Z něj by si klienti hradili samotný pobyt a stravu v domově. V Česku už tento produkt existuje, ale není příliš známý. Letos na něj stát zavedl daňovou úlevu v rámci spoření na penzi a slibuje si od toho jeho větší rozšíření. Například jeho dosavadní největší poskytovatel – pojišťovna NN – v tuto chvíli hlásí sedm tisíc klientů.
Vymyslet a prosadit způsob financování budoucí péče ale představuje jen část nutné reformy sociálních služeb. Stát bude muset nastavit na stárnutí populace celý systém. „Je to složitější téma než reforma důchodů – jsou v tom zdravotní služby, souvisí s tím paliativní péče. Budeme žít déle a péče bude náročnější na veřejné zdravotní pojištění. Je potřeba řešit to komplexně,“ říká Pospíšil z Centra dlouhodobé péče. Podle něj veřejná diskuse nad těmito citlivými tématy zatím chybí. Vláda začala pro reformu připravovat půdu. Nedávno sněmovnou prošel zákon o sociálně-zdravotním pomezí, ve kterém vůbec poprvé řeší, jak si ministerstva práce a zdravotnictví efektivněji rozdělí kompetence a financování například u pacientů na lůžkách pro dlouhodobě nemocné. Také skutečnost, že veškerá agenda kolem příspěvků pro nemohoucí a zdravotně postižené se příští rok sjednotí pod Českou správu sociálního zabezpečení, je předzvěstí pro zásadnější změny. Na konci listopadu pak premiér a šéfové resortů práce a financí podepsali memorandum se zmíněným Centrem dlouhodobé péče o výstavbě 20 domovů pro seniory s 2500 lůžky. Ty mají vzniknout v příštích sedmi letech a půjdou do nich investice za 5 až 6 miliard korun ze soukromých peněz. Za projektem stojí pojišťovny sdružené v České asociaci pojišťoven, které do něj vloží část svých technických rezerv. „Abychom vybudovali kapacitní síť sociálních služeb, neobejdeme se bez spolupráce se soukromým sektorem,“ uvedl k tomu Jurečka.
Chybět budou i terénní služby Zatím ale nové kapacity závratnou rychlostí nevznikají – za posledních sedm let přibylo 5216 lůžek, čímž se kapacita navýšila jen o desetinu. Poskytovatelé totiž z velké části závisejí na dotacích a není snadné se do „dotační“ sítě dostat. Tím, kdo rozhoduje, jaké služby budou v regionu potřeba, je vždy krajské zastupitelstvo. Celostátně se takto rozděluje 26 miliard korun, přičemž příští rok to bude téměř 29 miliard. Kromě toho své obecní a krajské domovy seniorů financují samosprávy z vlastních rozpočtů. O tom, jak obtížné je dnes sehnat místo v domově důchodců, svědčí aktuální čísla ze statistické ročenky ministerstva: v klasických domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem – například pro osoby s demencí – je momentálně celkem 61 tisíc lůžek a všechna jsou beznadějně obsazena. Loni bylo rekordních 90 tisíc žádostí kvůli nedostatku kapacit odmítnuto. Podle Asociace poskytovatelů sociálních služeb jde nicméně reálně „jen“ o 12 až 15 tisíc lidí, kteří by potřebovali ihned nastoupit, zbytek jsou žádosti duplicitní nebo předběžné, které tolik nespěchají. I rostoucí počet neuspokojených žádostí svědčí o tom, že dostupnost péče se zhoršuje. Výstavba domovů s péčí přitom trvá i několik let a jejich nedostatečná kapacita tak bude akutním problémem i v blízké budoucnosti. Nejde ale zdaleka jen o ni. „Chceme posilovat také kapacity služeb, které umožní klientům zůstat co nejdéle ve své domácnosti,“ uvedl mluvčí ministerstva práce Jakub Augusta. To si vyžádá například víc sociálních pracovníků a souvisejících profesí. Podle tři roky staré analýzy Asociace poskytovatelů sociálních služeb bude v roce 2050 potřeba o polovinu více zaměstnanců než v roce 2018, celkem více než sedmdesát tisíc lidí. Ročně jde do sociálních služeb ze státní kasy zhruba 70 miliard korun. A toto číslo by se mohlo podle odhadů více než ztrojnásobit.