Omezení pojistného plnění na částky, jež jsou zpravidla nižší než pojistná částka. Tato omezení se využívají v majetkovém pojištění při dodatečném zařazení některých pojistných nebezpečí nebo předmětů nebo nákladů, které nejsou součástí standardního pojištění. Týká se to například cenností v domácnosti. Meze plnění se určují jako pevné částky nebo jako určitá procenta z pojistné částky nebo jako kombinace obou uvedených možností.

IAA byla založena v roce 1895 a reformována v roce 1998, kdy byly přijaty nové stanovy. IAA je celosvětovou asociací profesních aktuárských asociací s řadou odborných zájmových sekcí. Sídlí v Ottawě (Kanada). V srpnu 2019 měla IAA celkem 73 členů (asociací). Posláním IAA je: 1. zastupovat aktuárskou profesi a podporovat její roli, pověst a uznání v mezinárodní sféře; 2. podporovat profesionalitu, připravovat standardy pro vzdělávání a podněcovat výzkum, a to s aktivním zapojením členských asociací a sekcí, za účelem reagovat na měnící se potřeby.

IAIS byla založena v roce 1994 a zastupuje regulátory a orgány dohledu v pojišťovnictví z více než 200 jurisdikcí v téměř 140 zemích, v nichž se produkuje 97 % světového pojistného. IAIS sídlí v Basileji (Švýcarsko) v sídle Banky pro mezinárodní platby. Cílem IAIS je: 1. podporovat účinný a globálně konzistentní dohled nad pojišťovnictvím za účelem rozvoje a udržování poctivých, bezpečných a stabilních pojistných trhů ve prospěch pojistníků a pro jejich ochranu; 2. přispívat ke globální finanční stabilitě. Aktivity IAIS se dají rozčlenit na: 1. tvorbu standardů (například Základní pojišťovací principy – The Insurance Core Principles); 2. opatření týkající se finanční stability (například ke zmírňování systémového rizika v globálním pojišťovnictví – Základní kapitálové požadavky; Vyšší absorpce ztráty – pro globální systémově důležité pojistitele); 3. sledování a vyhodnocování implementace; 4. posuzování a reakce na nová rizika, včetně příležitostí pro pojistitele.

1. Tato dohoda byla vytvořena v Comité Européen des Assurances (nyní Insurance Europe). S verzí, která je platná od 1. 1. 1998, je možno se seznámit na: http://www.europeanmotorinsurance.eu/uploads/CEA_Sharing_agreement.pdf
2. K dohodě se může přihlásit do Insurance Europe kterákoli pojišťovna přes svoji národní asociaci pojišťoven.
3. Cílem dohody je urychlit likvidaci pojistných událostí v případě dopravní nehody zahrnující alespoň dvě vozidla registrovaná ve dvou různých zemích. Dohoda se aplikuje, jestliže u jednoho vozidla je sjednáno havarijní pojištění. Bez ohledu na vzniklou odpovědnost a aplikované právo základní princip dohody spočívá v tom, že „havarijní“ pojistitel, který vyplatí pojistné plnění svému pojištěnému, sdílí náklady s odpovědnostním pojistitelem druhého vozidla na základě jednorázové částky. „Havarijnímu“ pojistiteli se vrátí 50 % z vyplaceného plnění a sníží se mu náklady na šetření škodné události. Současně odpovědnostní pojistitel je schopen rychle likvidovat pojistnou událost a ušetřit náklady na šetření škodné události a na pojistné plnění.

1. Cílem konvence je: a) umožnit využití výhod plynoucích z mezinárodní sítě vytvořené členskými asociacemi Insurance Europe (dříve Comité Européen des Assurances) k podpoře dynamické spolupráce mezi pojistnými trhy s cílem snížit náklady rezultující z odcizení motorových vozidel, b) zajistit, aby převezení odcizeného vozidla přes státní hranici nebylo pro pojistitele překážkou k urychlenému vyhledání a navrácení vozidla, c) dosáhnout harmonizace principů a prostředků s cílem umožnit v budoucnu existenci kompletní standardizace poskytovaných služeb, d) rozšířit teritoriální dosah členských organizací při vyhledávání a vracení vozidel.
2. Původní dohoda byla podepsána členskými asociacemi CEA (nyní Insurance Europe) dne 29. 10. 1990 v Paříži. Několikrát byla novelizována a poměrně zásadní novelizace byla provedena formou „konvence“ v roce 2006. Účast je dobrovolná. Více informací na: http://www.insuranceeurope.eu/icrv/

1. § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, zní: "Tento zákon upravuje v poměrech s mezinárodním prvkem a) právním řádem, kterého státu se řídí soukromoprávní poměry včetně používání jiných předpisů než určeného rozhodného práva, b) právní postavení cizinců a zahraničních právnických osob v soukromoprávních poměrech, c) pravomoc a postup soudů a jiných orgánů při úpravě poměrů uvedených v písmenech a) a b) a rozhodování o nich včetně postupu v řízení, jestliže je mezinárodní prvek jen v řízení samotném, d) uznávání a výkon cizích rozhodnutí, e) právní pomoc ve styku s cizinou, f) některé záležitosti týkající se úpadku, g) některé záležitosti týkající se rozhodčího řízení včetně uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů.“. V zákoně je řešen i vztah k mezinárodním smlouvám a EU. V § 2 je stanoveno, že zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie¹⁾. Úprava, která se týká pojistných smluv, je obsažena v § 87. Ustanovení § 115 a § 116 se týkají úpadku pojišťovny. Tento zákon má nabýt účinnosti dne 1. 1. 2014 a má jím být zrušen mimo jiné platný zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.
2. Mezinárodní pojistné právo soukromé má poměrně značný záběr a je odborně náročnou právní disciplínou. Stále větší roli hrají právní akty EU. Obsah tohoto pojmu se zaměřením především na Evropu do značné míry vyjadřují níže uvedené kapitoly publikace Mezinárodní pojistné právo (vybrané kapitoly), Petr Dobiáš, nakladatelství Leges, s.r.o., 2011: a) Evropská kolizní úprava pojistných smluv b) Evropská právní úprava a judikatura Soudního dvora EU relevantní pro pojištění odpovědnosti z provozu vozidla c) Právní úprava určování pravomoci soudů v pojistných věcech podle nařízení Brusel I d) Vybraná judikatura Soudního dvora EU týkající se mezinárodních aspektů pojistného práva e) Zásady evropského pojišťovacího smluvního práva f) Rozhodčí řízení v pojistných věcech g) Pojistná smlouva a pravidla v dodacích doložkách Incoterms 2010 Mezinárodní obchodní komory a doložky Institute Cargo Clauses 2009.

Účetní předpisy pro sestavení konsolidovaných i individuálních (nekonsolidovaných) účetních závěrek. Cílem těchto pravidel je, aby byla jednotná příprava rozvahy a zajištěno odpovídající zveřejňování údajů. Po přistoupení České republiky k EU je povinnost pro podniky, které jsou emitenty cenných papírů registrovaných na regulovaném trhu cenných papírů, účtovat podle těchto mezinárodních standardů.

Podle příslušné směrnice musí každý členský stát zajistit, aby u pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činily částky pojistného plnění alespoň a)     u škody na zdraví 1 000 000 EUR na každého poškozeného nebo 5 000 000 EUR na každou pojistnou událost, bez ohledu na počet poškozených, b)    při věcné škodě 1 000 000 EUR na každou škodnou událost, bez ohledu na počet poškozených (čl. 9 směrnice 2009/103/ES).

1. Solventnost II: podle čl. 128 směrnice 2009/138/ES musí mít pojišťovny v držení primární kapitál na krytí minimálního kapitálového požadavku, a to v takové výši, pod níž by pojistník a oprávněné osoby byly vystaveny nepřijatelné úrovni rizika, pokud by pojišťovnám a zajišťovnám bylo povoleno pokračovat v jejich operacích.
2. Směrnice 2009/138/ES Solventnost II v čl. 129 odst. 1 písm. d) vymezuje rovněž absolutní dolní mez minimálního kapitálového požadavku, která: „i) činí 2 200 000 EUR pro neživotní pojišťovny včetně kaptivních, s výjimkou případů, kdy jsou kryta všechna nebo některá rizika uvedená v jednom z odvětví 10 až 15 v části A přílohy I a kdy absolutní dolní mez činí alespoň 3 200 000 EUR; ii) činí 3 200 000 EUR pro životní pojišťovny včetně kaptivních; iii) činí 3 200 000 EUR pro zajišťovny s výjimkou kaptivních, pro které nesmí být minimální kapitálový požadavek nižší než 1 000 000 EUR; iv) představuje součet částek uvedených v bodech i) a ii) pro pojišťovny uvedené v čl. 73 odst. 5.“.

Jedna třetina požadované míry solventnosti představuje garanční fond, přičemž garanční fond nesmí být nižší než částka uvedená v zákoně (viz § 77 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů).