1. Odkupným se rozumí část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistněmatematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění (viz § 3 písm. x] zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů). Odkupné se vyplatí pojistníkovi, jestliže pojistná smlouva zanikne před uplynutím pojistné doby a jsou splněny podmínky stanovené v § 58 zákona o pojistné smlouvě. Takto bylo odkupné definováno v zákoně o pojistné smlouvě, který byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (OZ). 2. V OZ však definice odkupného není vymezena. V § 2842 odst. 1 OZ je uvedeno odkupné v této souvislosti. Bylo-li v životním pojištění ujednaném s běžným pojistným zaplaceno pojistné nejméně za dva roky nebo jde-li o pojištění za jednorázové pojistné ujednané na dobu delší jednoho roku nebo jde-li o pojištění se sníženou pojistnou částkou, má pojistník právo, nevylučuje-li to smlouva, aby mu pojistitel na jeho žádost vyplatil odkupné. Odkupné je splatné do tří měsíců ode dne doručení žádosti o jeho výplatu pojistiteli; výplatou odkupného pojištění zaniká. 3. S pojmem "odkupné" se lze setkat i v čl. 1 odst. 13 nařízení Evropské komise v přenesené pravomoci 2015/35/EU, kterým se doplňuje směrnice Solventnost II, a to v následujícím významu: "Odkupným se rozumějí všechny možné způsoby úplného nebo částečného ukončení pojistné smlouvy, včetně: a) dobrovolného ukončení pojistné smlouvy s platbou hodnoty odbytného či bez ní; b) změny pojišťovny či zajišťovny pojistníkem; c) ukončení pojistné smlouvy v důsledku odmítnutí pojistníka zaplatit pojistné." V tomto smyslu znamená "odkupné" spíše zánik pojištění a pro "odkupné" ve smyslu OZ se používá pojem "hodnota odbytného" (surrender value). Tím se potvrzuje, že je vždy třeba se v právních aktech EU seznámit s definicí pojmu.

Tímto pojmem se rozumí „nezrušitelné nároky na důchod zachované v systému, v němž byly získány příjemcem odloženého důchodu“. Viz čl. 3 písm. i) návrhu směrnice o minimálních požadavcích na podporu mobility pracovníků zlepšením nabývání a zachování nároků na penzijní připojištění [COM(2007) 603].

Odměnou se rozumí jakákoliv provize, poplatek nebo jiná platba, včetně všech hospodářských výhod, nebo jakákoliv výhoda finanční či nefinanční povahy nebo pobídka nabízená nebo poskytnutá ve vztahu k distribuci pojištění.

Výsledkem šetření škodné události může být i odmítnutí pojistného plnění vzhledem k tomu, že škoda není likvidní (například byla způsobena nepojištěným rizikem). Důvody odmítnutí plnění jsou stanoveny také zákonem. Jedním z nich podle § 24 odst. 1 písm. b) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů, je, že „oprávněná osoba uvede při uplatňování práva na plnění z pojištění vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčí.“.

Orgán dohledu má právo, pokud jsou dány zákonem stanovené důvody, odejmout pojišťovně povolení k pojišťovací činnosti.

1. Absolutní (objektivní) odpovědnost je odpovědnost za škodu, kdy se v zákoně nepřipouštějí žádné liberační důvody (tj. pro zproštění odpovědnosti).
2. V případě objektivní odpovědnosti, kde také není podmínkou zavinění, odpovědnostní vztah vznikne vždy, kdy škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v činnosti, věci při ní použité nebo ve zvláštní povaze provozu (například vozidla), ale lze se liberovat. Například v § 2924 - Škoda z provozní činnosti - zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se uvádí, že povinnosti nahradit škodu se daná osoba „zprostí, prokáže-li, že vynaložila veškerou péči, které lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.“.
3. Subjektivní odpovědnost je upravena například v § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který zní: „(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.“. V § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je upravena takto: „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.“. Pokud jde o zproštění, tak je relevantní například § 420 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který zní: „(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.“.
4. Předpoklady vzniku odpovědnosti podle § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jsou: porušení právní povinnosti, vznik škody, existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, zavinění. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nepracuje s pojmemi „odpovědnost“, ale s pojmy „náhrada majetkové a nemajetkové újmy“. Nicméně teoretický přístup – příčinná souvislost – zůstává zachován.

1. Odpovědnost pojišťovacího makléře za škodu způsobenou porušením jeho povinností vyplývajících ze smlouvy uzavřené mezi zákazníkem a pojišťovacím makléřem.
2. Odpovědnost pojišťovacího makléře je upravena i v zákoně č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu je také v § 8 odst. 5 pojišťovacímu makléři stanovena povinnost být pojištěn po celou dobu výkonu činnosti pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem zprostředkovatelské činnosti.

1. Obecně - provozovatel letadla podléhá přísné odpovědnosti za škodu způsobenou provozem letadla (úraz, smrt, poškození věci) podle příslušného zákona.
2. Pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem letadel se provozuje i v České republice. Obvykle lze pojistit jak odpovědnost za škody způsobené třetím osobám, které se nacházejí mimo pojištěné letadlo, tak i odpovědnost za škody způsobené cestujícím v pojištěném letadle.

Pro případ této odpovědnosti se sjednává pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy pojištěným je učitel autoškoly. Pojistná ochrana se obvykle vztahuje na zranění či usmrcení žáka při cvičné jízdě nebo i na majetkovou škodu, kterou žák utrpí, stejně jako na věcné škody na vozidle, které je při cvičné jízdě použito, ale jehož provozovatelem nebo vlastníkem není autoškola, ani učitel autoškoly (SRN).

Odpovědnost výrobce produktu za škody na zdraví a škody na věci v důsledku vad produktu, a to vůči odběratelům a spotřebitelům.