Alternativním trhem se obvykle rozumí trh alternativní k trhu, na němž poskytují služby pojišťovny. Může jít o trh kaptivních pojišťoven.

K antiselekci dochází, když zájemce má zvláštní motiv pro pojištění, který odporuje principům obvykle dodržovaným pojistitelem při oceňování rizika; antiselekce de facto znamená, že o pojištění mají zájem především osoby se zvýšeným rizikem (například v soukromém zdravotním pojištění starší lidé).

Anuitou (dávkou, pravidelným důchodem) se rozumí: a) u životních pojišťoven pravidelná opakující se platba oprávněné osobě po stanovenou dobu (například doživotní důchod), b) s tímto pojmem se lze setkat i u jiných pojištění. Plnění nastává v případě například smrti, invalidity nebo pracovní neschopnosti – sirotčí dávky, dávky z titulu invalidity apod. Výplata dávek končí obvykle smrtí pojištěného, uzdravením, uplynutím pojistné doby, dosažením určitého věku (sirotčí dávky) nebo c) také může jít o plnění z pojištění odpovědnosti v případě škody na zdraví.

Zadržení lodě, která byla použita k přepravě zboží podle přepravní smlouvy, z níž oprávněný (přepravce, pojišťovna) uplatňuje nárok na náhradu škody, popřípadě jiné lodě téhož vlastníka, osobou uplatňující nárok na náhradu škody. Arestace má oprávněnému zaručit vydobytí pohledávky přiznané soudem.

1. Pomoc osobám, které se dostanou do nesnází během cestování nebo pobytu mimo bydliště. Úplná definice asistenčních služeb je podána v § 3 odst. 2 písm. p) zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů.
2. V pojistných podmínkách je uvedena například tato definice: „Asistenční služba je právnická osoba, která jménem a v zastoupení pojistitele poskytuje oprávněné osobě pojistné plnění a související asistenční služby. Asistenční služba zastupuje pojistitele při uplatňování, šetření a likvidaci škodných událostí. Asistenční služba nebo jiný pojistitelem pověřený zástupce mají právo jednat jménem pojistitele při všech pojistných událostech vymezených tímto pojistným programem.“ (viz všeobecné pojistné podmínky cestovního pojištění, VPPCP 2010 ze dne 1. ledna 2010, Axa pojišťovna, a.s.). Je třeba vnímat, že v tomto případě je „asistenční služba“ právnická osoba, není to definice „služby“. Je pak účelné se hlouběji zabývat obsahem její činnosti.
3. V čl. 6 odst. 1 směrnice 2009/138/ES Solventnost II je uvedeno následující negativní vymezení asistenčních služeb: „1. Tato směrnice se nevztahuje na asistenční služby, které splňují všechny tyto podmínky: a) asistenční služby se poskytují v případě nehody nebo poruchy silničního vozidla, pokud k nehodě nebo poruše dojde na území členského státu pojišťovny poskytující pojistnou ochranu; b) odpovědnost za asistenční služby je omezena na dále uvedené operace: i) havarijní službu na místě, k níž pojišťovna poskytující ochranu využívá převážně svých vlastních zaměstnanců a vybavení; ii) převoz vozidla do nejbližšího nebo nejvhodnějšího místa, kde může být opraveno, a případná přeprava řidiče a spolucestujících, obvykle uskutečněná týmiž prostředky asistence, do nejbližšího místa, z něhož mohou pokračovat v cestě jinými prostředky; a iii) převoz vozidla, případně i s řidičem a spolucestujícími, domů, do místa odjezdu nebo do původního cíle cesty ve stejném státě, jestliže to umožňuje domovský členský stát pojišťovny poskytující pojistnou ochranu; a c) asistenční služba není prováděna pojišťovnou spadající do působnosti této směrnice.“
4. Pokud směrnice Solventnost II nabude účinnosti, tak se zrušuje směrnice 84/641/EHS, kterou se mění první směrnice (73/239/EHS) o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu, a to zejména ve vztahu k asistenčním službám pro turisty. Její čl. 2 (spolu s příslušným zněním první směrnice) v zásadě odpovídá čl. 6 směrnice 2009/138/ES Solventnost II – viz výše.

1. Obecná charakteristika: ve vyspělých tržních ekonomikách existují oborové asociace (sdružení), které jsou považovány za nezbytnou součást daného oboru či odvětví národního hospodářství. Oborové asociace jsou zřizovány subjekty provozujícími podnikatelskou činnost na stejném trhu a stojícími ve vzájemné konkurenci. Cílem asociací je zastupovat členy a poskytovat jim služby. Členové asociaci strategicky řídí a také ji financují. Pokud jde o financování, existují různé modely: například může být stanovena stejná částka pro všechny členy nebo je stanoven minimální a maximální příspěvek ve vazbě na obrat nebo se příspěvek vypočítává podle podílu na celkovém obratu (či jiném ukazateli) členů nebo je dohodnuta určitá kombinace z předchozích modelů. Důvodů pro vznik a fungování oborových asociací je celá řada. K hlavním patří, že mohou objektivně a účinně prosazovat společné zájmy, neboť jsou skutečným partnerem vládě, parlamentu apod., jelikož nemají obchodní zájmy. Druhým základním důvodem je, že mohou členům nabízet služby, jako je například zpracování statistik. U některých využívaných služeb získávají členové finanční úspory, jako například při provádění společných výzkumů trhu nebo zadání právních expertíz apod.
2. Principy fungování lze stručně vymezit takto: a) neutralita, b) každý člen má jen jeden hlas ve vrcholovém orgánu, c) přihlížení k velikosti členů a jejich pozici na trhu při volbách, d) demokratičnost při rozhodování, e) etika (kodex), f) samoregulace (založena na důvěře; stanovuje pravidla, která jdou nad rámec zákona a jsou detailnější, závislá na právním a soutěžním prostředí), g) sankce – vyloučení člena, pozastavení členství, zveřejnění porušení stanov nebo kodexu etiky příslušným členem atd.
3. Rozdíly v působnosti: oborové asociace se liší svou působností, resp. posláním. Některé lze nazvat čistě profesními asociacemi, neboť se zaměřují na společné řešení odborných problémů; některé asociace navíc vstupují i do kolektivního vyjednávání nebo se vyznačují vysokou mírou samoregulace, aniž by byly komorami, které jsou zřizovány obvykle zákonem a samoregulace je podstatou jejich existence.
4. Oborové asociace v pojišťovnictví působí na národní úrovni (na úrovni státu) nebo mají mezinárodní charakter nebo dokonce globální charakter. Příkladem národní asociace je Česká asociace pojišťoven nebo Celostátní svaz německého pojišťovnictví (GDV) nebo Svaz pojišťoven Rakouska (VVO). Evropské pojistitele zastupuje Insurance Europe (dříve Comité Européen des Assurances), která sdružuje národní asociace pojišťoven z 34 evropských zemí. Dne 9. 10. 2012 byla založena Globální federace asociací pojišťoven (Global federation of insurance associations - GFIA), která zastupuje 31 asociací pojišťoven z celého světa. Jejím členem je také Insurance Europe, která plní funkci sekretariátu. Informace o Insurance Europe, jejích členech i GFIA lze nalézt na www.insuranceeurope.eu.
5. V pojišťovnictví působí kromě asociací pojišťoven například i asociace sdružující pojišťovací zprostředkovatele. Jako příklad lze uvést Českou asociaci pojišťovacích makléřů (AČPM). Na úrovni EU působí BIPAR jako evropská federace pojišťovacích zprostředkovatelů sdružující 53 národních asociací z 32 zemí.

1. Asymetrie je opak symetrie (souměrnosti). Asymetrie informací pak znamená, že smluvní strany v závazkovém vztahu nemají stejné informace, jeden má informace lepší, druhý horší a této situace lze zneužívat, tj. poškodit stranu, která má méně informací, což z hlediska celého trhu (nebo jeho vybraného segmentu) může vést k tržním poruchám.
2. Asymetrií informací v pojištění se zabýval i nositel Nobelovy ceny J. Stiglitz. Podstatu jeho názoru vyjadřuje tato věta: „Osoba zřizující si pojištění ví víc o tom, jaká je u ní pravděpodobnost, že bude mít nehodu (zná své řidičské schopnosti), než může vědět pojišťovací agent.“ (viz Asymetrie informací, J. Stiglitz, Ekonom č. 50/2001, str. 22). Toto je příklad asymetrie na straně poptávky. Je ovšem otázkou, zda byly brány v potaz aktivity pojišťovny v oblasti řízení rizik, při tvorbě pojistného produktu, při využívání historických statistických dat o škodách atd., které by měly směřovat k symetrii.
3. Více o asymetrii informací v pojištění se lze dovědět například z publikace Kapitoly z pojistné teorie, Jaroslav Daňhel, VŠE, nakladatelství Oeconomica, 2002, str. 14-17.

Posláním a smyslem auditu účetní závěrky je především vyjádřit názor nezávislé, kvalifikované osoby zejména na věrohodnost účetní závěrky uveřejněné účetní jednotkou. V právním předpise se auditorovi ukládají často i další úkoly. V čl. 72 směrnice 2009/138/ES Solventnost II se počítá s tím, že auditor bude orgán dohledu informovat mimo jiné o případném nedodržování solventnostního kapitálového požadavku a minimálního kapitálového požadavku.

1. Auditor je fyzická nebo právnická osoba, která je povinna při provádění auditu zejména ověřit, zda a) účetní závěrka nebo konsolidovaná účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví v souladu s použitými právními předpisy a účetními standardy, b) výroční zpráva nebo konsolidovaná účetní zpráva je v souladu s účetní závěrkou či konsolidovanou účetní závěrkou.
2. Povinnosti auditorů jsou vymezeny například v čl. 72 směrnice 2009/138/ES Solventnost II. Členské státy jim musí stanovit povinnost neprodleně oznámit orgánům dohledu jakoukoli skutečnost nebo rozhodnutí týkající se uvedené pojišťovny nebo zajišťovny, které zjistily při výkonu své činnosti a které by mohly způsobit kterýkoli z následujících důsledků: a) závažné porušení právních a správních předpisů stanovujících podmínky pro povolení, nebo konkrétně upravujících provozování činností pojišťovnami a zajišťovnami; b) narušení pokračování činnosti pojišťovny nebo zajišťovny; c) odmítnutí ověření účtů nebo vyslovení výhrad k nim; d) nedodržování solventnostního kapitálového požadavku; e) nedodržování minimálního kapitálového požadavku.“.

1. Obecně – písemné potvrzení na obchodní listině garantující platbu.
2. Aval poskytuje úvěrová pojišťovna v rámci pojištění kauce (záruky).