Distribucí panevropského osobního penzijního produktu (PEPP) se podle čl. 2 odst. 8 nařízení 2019/1238/EU, o PEPP, rozumí poskytování poradenství týkajícího se smluv o PEPP, předkládání návrhů smluv o poskytování PEPP nebo provádění jiných přípravných prací pro jejich uzavírání, uzavírání smluv o PEPP nebo pomoc při jejich správě a plnění, včetně poskytování informací o jedné či více smlouvách o PEPP na základě kritérií, která si zákazníci PEPP zvolili prostřednictvím webových stránek či jiného média, a sestavování seznamů PEPP seřazených podle výhodnosti, včetně srovnání cen a produktů, nebo slev na smlouvy o PEPP, pokud je zákazník PEPP schopen prostřednictvím webových stránek či jiného média přímo nebo nepřímo uzavřít smlouvu o PEPP.

1. Distribucí pojištění se rozumí poskytování nebo zprostředkování pojištění (viz § 2 písm. a] zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění). Poskytování pojištění provádějí pojistitelé a zprostředkování pojištění realizují pojišťovací zprostředkovatelé. 2. Distribucí pojištění se rozumí poskytování poradenství o pojistných smlouvách, předkládání návrhů těchto smluv nebo provádění jiných přípravných prací pro jejich uzavírání, uzavírání pojistných smluv nebo pomoc při jejich správě a plnění, zejména v případě vyřizování nároků z pojistné události, včetně poskytování informací o jedné nebo více pojistných smlouvách na základě kritérií, která si zákazníci zvolili prostřednictvím internetové stránky nebo jiného média, a sestavování seznamů pojistných produktů seřazených podle výhodnosti, včetně srovnání cen a produktů nebo slev na pojistném, pokud je na konci tohoto procesu zákazník schopen prostřednictvím internetové stránky či jiného média přímo nebo nepřímo uzavřít pojistnou smlouvu (viz čl. 2 odst. 1 bod 1] směrnice 2016/97, o distribuci pojištění).

1. Distribucí zajištění se rozumí poskytování nebo zprostředkování zajištění (viz § 2 písm. b] zákona č. 170/2019 Sb., o distribuci pojištění a zajištění). Poskytování zajištění provádějí zajistitelé a zprostředkování zajištění realizují pojišťovací zprostředkovatelé. 2. Distribucí zajištění se rozumí poskytování poradenství o zajistných smlouvách, předkládání návrhů těchto smluv nebo provádění jiných přípravných prací pro jejich uzavírání, uzavírání zajistných smluv nebo pomoc při jejich správě a plnění, zejména v případě vyřizování nároků z pojistné události, včetně případů, kdy jsou tyto činnosti vykonávány zajišťovnou bez zásahu zprostředkovatele zajištění (viz čl. 2 odst. 1 bod 2] směrnice 2016/97, o distribuci pojištění).

V rámci distribuční politiky pojišťovny se určují též distribuční kanály, tj. v podstatě cesty, kterými se dostává nabídka pojištění k zájemcům o pojištění a kterými se pojištění prodává. Volba distribučního kanálu závisí na mnoha faktorech, jako je například platná právní úprava, velikost pojišťovny, typ pojištění, postavení bank ve finančních službách, role pojišťovacích makléřů, tradice apod. V zásadě si každá pojišťovna volí vlastní distribuční kanály a na úrovni celého národního pojistného trhu jsou zřejmé také rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. I. Klasifikaci distribučních kanálů vymezila federace CEA (nyní Insurance Europe) takto: 1. přímý obchod – pojištění je poskytováno pojišťovnami bez zapojení pojišťovacích zprostředkovatelů (PZ). Tento kanál se člení na zaměstnance, kteří působí například na přepážkách, a na dálkový prodej (call centra, internet, e-mail atd.); 2. PZ – člení se na: a) pojišťovací agenty (výhradní a nevýhradní) – zastupují zájmy pojišťovny; b) pojišťovací makléře – zastupují zájmy klienta; c) ostatní PZ – spřízněné skupiny, prodejci aut, realitní agenti, cestovní kanceláře atd.; 3. bankopojištění – poskytování pojistných produktů bankami a jinými finančními institucemi. II. V legislativě EU k pojišťovnictví je distribučním kanálům věnována pozornost v nařízení Evropské komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/2358 ze dne 21. září 2017, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97, pokud jde o požadavky na dohled nad produktem a jeho řízení vztahující se na pojišťovny a distributory pojištění. Například čl. 8 odst. 1 tohoto nařízení zní: "Tvůrci pojistných produktů pečlivě vybírají distribuční kanály vhodné pro cílový trh, přičemž přihlédnou ke konkrétním charakteristikám příslušných pojistných produktů."

Distributorem pojištění se rozumí každý zprostředkovatel pojištění, zprostředkovatel doplňkového pojištění nebo pojišťovna.

1. Obecně: (z lat. diversus, rozmanitý a facere, činit) znamená rozrůzňování, strategii podnikání, kdy se firma snaží snižovat rizika tím, že se nespoléhá na jediný produkt, nýbrž rozděluje své podnikatelské aktivity do různých oblastí, svá aktiva do různých firem, měn, finančních nástrojů apod. V pojišťovnictví se jedná o zavedení nových pojistných produktů a/nebo vstup na nové pojistné trhy (rozumí se ve srovnání se současnou nabídkou).
2. Horizontální diverzifikací se rozumí rozšíření odbytu produktů podobného (finančního) charakteru - například bankovní a pojistné produkty.
3. Vertikální diverzifikací se rozumí, že k dosavadní nabídce se připojí produkty z tzv. předstupně nebo produkty, jež na ně navazují - například zajištění, které navazuje na pojištění.
4. Diverzifikace může rovněž znamenat, že se nabízejí nové produkty, jež nemají žádnou vazbu na stávající nabídku.
5. Diverzifikace se může týkat i obchodu pojišťovny; k dosavadním odbytovým kanálům se doplní například pojišťovací makléři, banky apod.
6. Diverzifikace rizika: rozložení a následné snížení rizika.

1. Obecně: rozložení investic mezi jednotlivé třídy aktiv, teritoriálních oblastí, měn atd. Odvisí od charakteru investičního portfolia.
2. Pravidla pro investování pojišťovny, která stanovují jaké procento celkových technických rezerv může pojišťovna investovat do jednotlivých nástrojů, tj. do akcií, pozemků, vkladů u bank apod. V Solventnosti II se s ním již nepočítá.

„Diverzifikačními efekty“ se rozumí snížení vystavení pojišťoven a zajišťoven a skupin rizikům, související s diverzifikací jejich činnosti, které vyplývá ze skutečnosti, že nepříznivý výsledek jednoho rizika lze vyrovnat příznivějším výsledkem jiného rizika, pokud uvedená rizika nejsou plně souvztažná (směrnice 2009/138/ES Solventnost II, Čl. 13 odst. 37).

Události s dlouhým intervalem mezi vznikem příčiny a projevem škody nebo s dlouhou dobou likvidace pojistné události, což je dáno zvláště charakterem škody.

Dobou se rozumí časový úsek, jehož uplynutím zaniká právo nebo povinnost bez dalšího, aniž je potřeba pro vyvolání tohoto právního následku zvláště projevit vůli. Naproti tomu jako lhůta se označuje časový úsek stanovený k uplatnění práva u druhé strany, popř. u jiné osoby, anebo u soudu nebo jiného příslušného orgánu. Více viz zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – například § 602 - § 605.