1. Obecně – souhrnný pojem pro všechna pojištění týkající se cesty (např. služební nebo dovolené).
2. Cestovní pojištění zahrnuje například pojištění pro případ ztráty či krádeže či poškození zavazadel, peněz, pro případ zrušení zájezdu, léčebných výloh, úrazu a obvykle je zahrnuto také pojištění odpovědnosti (může být zahrnuto i krátkodobé životní pojištění); v podstatě jde o pojištění souboru různých pojistných nebezpečí při krátkodobém pobytu nebo pobytech za určitou dobu pojištěného mimo místo jeho bydliště.

Soukromé úrazové pojištění, které je uzavřeno na dobu cesty (dovolené). Toto pojištění lze sjednat jako samostatné pojištění, když zájemce o pojištění například nevidí nutnost sjednat (komplexní) cestovní pojištění (viz pojem výše).

1. 1. Počet škod, které nastaly u pojištěného za určité časové období.
2. Statistický ukazatel: poměr počtu škod k počtu pojistných smluv.

Onemocnění, kterým pojištěný opakovaně nebo dlouhodobě trpěl před počátkem pojištění (například během 6 měsíců před počátkem pojištění nebo pro které se léčil v průběhu 3 měsíců před počátkem pojištění).

1. Česká národní banka, která je v České republice orgánem dohledu, vykonává dohled v pojišťovnictví v zájmu ochrany pojistníků, pojištěných a oprávněných osob a v zájmu zachování finanční stability pojišťoven a zajišťoven. 2. Členské státy zajistí, aby byly orgánům dohledu poskytnuty všechny prostředky a aby měly příslušné odborné znalosti, kapacitu a mandát, které jsou nezbytné k dosažení hlavního cíle dohledu, a to ochrany pojistníků a osob oprávněných k pojistnému plnění. Z porovnání české právní úpravy a evropské úpravy (režimu Solventnost II) plyne, že EU vymezuje hlavní cíl dohledu. Česká právní úprava klade důraz zároveň na finanční stabilitu pojišťoven a zajišťoven. Tu ovšem evropská úprava neopomíjí. Je specifikována v čl. 28 směrnice Solventnost II ve vztahu k finančním systémům v EU.

Na cílové skupiny se orientují marketingové aktivity podniku za účelem předložit každé z nich specifickou nabídku odpovídající jejím potřebám. V pojišťovnictví se mohou cílové skupiny členit podle věku, povolání, výše příjmu, společenského postavení atd.

Pojem "cílový trh" je používán zejména v marketingu a znamená tu část příslušného trhu, na kterou se chce firma zaměřit a prodávat tam svoje výrobky či služby. V evropské legislativě k pojišťovnictví se vyskytuje povinnost určit v rámci postupu schvalování produktu pro každý pojistný produkt cílový trh a skupinu vhodných zákazníků. Cílový trh se určí dostatečně podrobně, s přihlédnutím k charakteristikám, rizikovému profilu, složitosti a povaze pojistného produktu.

1. „Členským státem závazku se (pro účely pojistných odvětví životního pojištění) rozumí členský stát, ve kterém se nachází: a) bydliště pojistníka, nebo b) je-li pojistník právnickou osobou, provozovna pojistníka, ke které se smlouva vztahuje." (viz. čl. 13 odst. 14 směrnice 2009/138/ES - Solventnost II).

Tento pojem se týká neživotního pojištění a je vymezen v čl. 13 odst. 13 směrnice 2009/138/ES Solventnost II, a to následovně: „13. členským státem, ve kterém se nachází riziko se rozumí kterýkoli: a) členský stát, ve kterém se nachází majetek, pokud se pojištění vztahuje buď na budovy, nebo na budovy a jejich obsah, pokud je obsah kryt stejnou pojistnou smlouvou; b) členský stát registrace, pokud se pojištění vztahuje na vozidla jakéhokoli typu; c) členský stát, ve kterém pojistník uzavřel pojistnou smlouvu, pokud se jedná o pojistné smlouvy na dobu maximálně čtyř měsíců, které kryjí rizika na cestách nebo o dovolených, bez ohledu na odvětví; d) ve všech případech, které nejsou výslovně zahrnuty v písmenech a), b) nebo c), členský stát, ve kterém se nachází: i) bydliště pojistníka, nebo ii) je-li pojistník právnickou osobou, provozovna pojistníka, ke které se smlouva vztahuje.“.

Platba, kterou dostává pojišťovací makléř za své služby (liší se od provize za uzavření pojistné smlouvy. Pojišťovna ji platí každoročně pojišťovacímu makléři za správu pojištění).