Nejdříve je účelné připomenout si, že pojistné riziko může být definováno jako míra pravděpodobnosti vzniku pojistné události vyvolané pojistným nebezpečím. V pojistných podmínkách je obvykle definována povodeň i záplava a definice jednotlivých pojistitelů nejsou nebo nemusí být identické. Faktem je, že v souvislosti s klimatickými změnami se zvyšuje riziko povodní a záplav. Například Českou republiku postihly katastrofické povodně v roce 1997 a 2002. Pojistitelé na tento vývoj reagují celou řadou opatření a jedním z nich je lepší oceňování rizika. Jelikož riziko povodně/záplavy není ve všech oblastech dané země stejné, byly většinou na úrovni některých národních asociací pojišťoven vytvořeny povodňové mapy a v nich byly vyznačeny rizikové zóny záplav. Pokud jde o Českou republiku, lze odkázat na informace České asociace pojišťoven (http://www.cap.cz/kalkulacky-a-aplikace/povodnove-mapy). Asociace britských pojistitelů rozdělila zemi na tři zóny: 1. oblasti s pravděpodobností záplavy v roce ve výši 0,5 %, což představuje záplavu jednou za 200 let (oblasti s nízkým rizikem); 2. oblasti s mírným (průměrným) rizikem, s pravděpodobností 1,3 % (tj. jednou za 75 let); 3. pokud je pravděpodobnost vyšší než 1,3 %, jde o oblasti s vysokým rizikem. V oblastech s nízkým a průměrným rizikem se sjednává pojištění domácnosti a pojištění majetku malých podnikatelů za normálních podmínek. V oblastech s vysokým rizikem záplav provádějí pojistitelé individuální oceňování rizika. Berou se v úvahu například preventivní opatření státu (například budování hrází, protipovodňové stěny atd.). Stát může využít poznatky pojistitelů, a proto funguje úzká vzájemná spolupráce.
