Lamfalussyho procesem se rozumí specifický regulatorní proces EU ve finančních službách zavedený v roce 2001. Rozhodnutím Rady ECOFIN byl v červenci 2000 vytvořen tzv. "výbor moudrých", vedený baronem Alexandrem Lamfalussym, který měl navrhnout řešení problémů regulace v obchodě s cennými papíry. Tento výbor ale navrhl účinnější a rychlejší legislativní proces, a to pro všechny finanční služby, který je rozčleněn do čtyř institucionálních úrovní. Návrh byl přijat. Lamfalussyho proces byl následně modifikován zejména přijetím Lisabonské smlouvy. Lamfalussyho proces lze ilustrovat na příkladu souboru opatření k Solventnosti II: - úroveň 1: směrnice 2009/138/ES v konsolidovaném znění (Solventnost II), - úroveň 2: akty v přenesené pravomoci – implementační opatření, - úroveň 2,5: technické normy EIOPA (Evropský orgán [dohledu] pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), - úroveň 3: obecné pokyny a doporučení EIOPA, - úroveň 4: kontrola plnění a vynucování implementace legislativy Evropskou komisí. Uplatňování Lamfalussyho procesu ukázalo, zvláště od roku 2012, nejen jeho přednosti, ale i některá úzká místa. Zpoždění v přípravě právních aktů úrovně 2 v některých případech negativně ovlivnilo implementaci celého souboru opatření úrovně 1 a 2, nemluvě o tom, že pojistitelé neměli včas právní jistotu, jak bude výsledek v úrovni 2 vypadat.