Dohled povolené finanční společnosti orgánem dohledu v jurisdikci, v níž byla daná společnost založena jako samostatný subjekt (přímý dohled nad jedním subjektem; používá se pro odlišení dohledu nad skupinou).

1. K zabezpečení schopnosti uhradit závazky vyplývající z uzavřených pojistných a zajišťovacích smluv udržuje tuzemská pojišťovna a tuzemská zajišťovna po celou dobu své činnosti disponibilní míru solventnosti nejméně ve výši požadované míry solventnosti, a to s ohledem na celý rozsah své činnosti. Disponibilní mírou solventnosti se rozumí upravená výše vlastních zdrojů pojišťovny nebo zajišťovny. Požadovanou mírou solventnosti se rozumí minimální hodnota disponibilní míry solventnosti (§ 76 odst. 1 a 2 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů).
2. Schopnost pojišťovny nebo zajišťovny zabezpečit vlastními zdroji trvalou splnitelnost závazků z pojišťovací nebo zajišťovací činnosti (viz § 3 odst. 2 písm. h) zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů).

Míra solventnosti je v podstatě kapitálová přiměřenost pro pojišťovny. Směrnice první generace poskytly standard pro finanční integritu pojišťoven v rámci tehdejšího EHS (první směrnice o neživotním pojištění, 73/239/EHS, a první směrnice o životním pojištění, 79/267/EHS). Účelem bylo zajistit, aby pojišťovna měla dodatečné fondy nad úroveň rezerv kvůli krytí výkyvů ve škodním průběhu. V § 22 odst. zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, bylo stanoveno, že "pojišťovna nebo zajišťovna je povinna po celou dobu své činnosti disponovat vlastními zdroji nejméně ve výši minimální míry solventnosti, kterou se rozumí výše vlastních zdrojů vypočítaná způsobem, který stanoví ministerstvo vyhláškou". Ve vyhlášce č. 75/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), byl určen výpočet skutečné míry solventnosti (tj. hodnoty vlastních zdrojů) a v jejím § 6 byl stanoven výpočet minimální míry solventnosti pro neživotní pojišťovnu, zajišťovnu a životní pojišťovnu. Například minimální míra solventnosti neživotních pojišťoven se vypočítávala buď z objemu pojistného, nebo z nákladů na pojistná plnění. Solventnost I (i výše zmíněné české právní předpisy) patří již do historie regulace pojišťovnictví, proto zájemce o přesný postup kalkulace lze odkázat na výše uvedené směrnice a českou prováděcí vyhlášku. Na druhé straně má smysl pokusit se o vymezení silných a slabých míst režimu Solventnost I, což nakonec vedlo k přípravě režimu Solventnost II. Ke slabinám byly řazeny například tyto aspekty: 1. není brána řádně v úvahu povaha rizikového portfolia a rozdílná míra rizik; 2. minimální míra solventnosti může být kalkulována též z objemu pojistného. Zvýšení pojistného tak může zvýšit potřebu kapitálu, což je nelogické; 3. není bráno adekvátně v úvahu zajištění; 4. je ignorováno investiční riziko; 5. je ignorována možná synergie mezi typy rizika v portfoliu, což by mohlo snížit kapitálové požadavky; 6. některé členské státy přijaly přísnější pravidla než Solventnost I, takže přestal existovat jednotný standard; 7) Solventnost I nebere v úvahu otázku vlastnictví – komu pojišťovna patří. Za výhody Solventnosti I se považovala například: 1. jednoduchost (výpočtu); 2. znalost jejích omezení (komplexnější režim může dávat iluzi jistoty); 3. pojišťovnictví přežilo finanční a ekonomickou krizi let 2007–2009 se Solventností I docela dobře; 4. Solventnost I může být rozšířena, pokud není pokládána za dosti bezpečnou. Některé členské státy EU tak postupovaly, jako například Nizozemsko; 5. Solventnost I má vyšší kapitálové požadavky pro katastrofické riziko.

Vzhledem ke slabinám režimu Solventnost I (vymezeným u pojmu Solventnost I) začala Evropská komise připravovat v květnu 2001 nový režim, který byl nazván "Solventnost II" (S II). Možná vůbec první zmínka o nutnosti upravit solventnost v pojišťovnictví byla obsažena v dokumentu Evropské komise MARKT/2095/99. Podstatou kritiky bylo, že systém nepřesně odráží vystavení pojišťovacích podniků technickým a finančním rizikům. Klíčovým prvkem v projektu S II je směrnice S II (2009/138/ES). Naprosto zjednodušeně lze konstatovat, že podstatou S II je důkladné ocenění rizik, jimž pojišťovna čelí nebo může čelit v budoucnu, a na základě toho odpovídající kalkulace kapitálových požadavků. Projekt S II netvoří pouze výše uvedená směrnice (a její novely). Je členěn do několika úrovní: - úroveň 1 – směrnice 2009/138/ES (a její novely); - úroveň 2 – akty v přenesené pravomoci, implementační opatření; - úroveň 2,5 – technické normy EIOPA; - úroveň 3 – obecné pokyny a doporučení EIOPA; - úroveň 4 – kontrola plnění a vynucování implementace legislativy Evropskou komisí.

1. Solventnost I: viz pojem „solventnost“ výše. V § 76 odst. 3 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, je stanoveno, že disponibilní a požadovaná míra solventnosti se vypočte z položek a způsobem stanoveným vyhláškou, včetně položek, které lze do výpočtu zahrnout nebo odečíst pouze při splnění podmínek stanovených vyhláškou. Tento výpočet představuje požadavek na kapitál.
2. Solventnost II: přímo pojem „solventnostní kapitálový požadavek“ je zmíněn v čl. 100 směrnice 2009/138/ES Solventnost II. V odst. 1 je upraveno, že „členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny měly v držení použitelný kapitál na krytí solventnostního kapitálového požadavku“. Výpočet solventnostního kapitálového požadavku je stanoven v čl. 101. Je zdůrazněno, že solventnostní kapitálový požadavek odpovídá hodnotě v riziku primárního kapitálu pojišťovny nebo zajišťovny na hladině spolehlivosti 99,5 % v časovém horizontu jednoho roku. A že musí krýt alespoň neživotní upisovací riziko, životní upisovací riziko, zdravotní upisovací riziko, tržní riziko, úvěrové riziko a operační riziko. Pro pochopení podstaty solventnostního kapitálového požadavku je třeba v souladu s čl. 103 směrnice 2009/138/ES S II uvést, že standardní vzorec pro jeho výpočet je součtem základního solventnostního kapitálového požadavku, kapitálového požadavku k operačnímu riziku a úpravy o schopnost technických rezerv a odložené daňové povinnosti absorbovat ztráty.

Test, který má prokázat soulad se zákonnými solventnostními požadavky. Solventnost je právním předpisem upravena již například ve Švýcarsku.

Jde o typ množného pojištění, které vzniká, vztahují-li se dvě nebo více soukromých pojištění na totéž pojistné riziko pojištěné pro stejné období. O souběžném pojištění se hovoří tehdy, jestliže souhrn pojistných částek nepřesahuje pojistnou hodnotu pojištěného majetku, nebo souhrn limitů pojistného plnění nepřesáhne skutečnou výši vzniklé škody.

1. Tento pojem vyjadřuje, že pojišťovna souběžně provozuje pojištění podle pojistných odvětví životního i neživotního pojištění. V takovém případě musí být zabezpečeno oddělené řízení činnosti. To znamená, že například v účetnictví tuzemské pojišťovny musí být veškeré výnosy, zejména pojistné, platby od zajišťoven, výnosy z investic a náklady, zejména pojistná plnění, doplnění technických rezerv, platby zajistného a provozní náklady související s pojišťovací činností, rozvrženy podle původu vzniku (více v § 17 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů).
2. Souběžné provozování činnosti umožňují právní akty EU k pojišťovnictví. Konkrétně lze uvést čl. 73 směrnice 2009/138/ES Solventnost II.

1. Pojištění založené pojistnou smlouvou.
2. Soukromým pojištěním se rozumí také individuální pojištění vyjma sociálního pojištění, tj. pojištění sjednávané na základě individuálních potřeb daného zájemce o pojištění.

1. Soukromé zdravotní pojištění spočívá na principu ekvivalentnosti. Do tohoto pojištění lze zařadit například pojištění nákladů v případě nemoci (plné nebo dílčí), pojištění denní dávky při pobytu v nemocnici, pojištění denní nemocenské dávky, cestovní zdravotní pojištění, pojištění péče v případě nemoci (SRN).
2. Podle Přílohy č. 1 k zákonu č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, Část B, je pojištění nemoci pojistným odvětvím č. 2 v rámci neživotních pojištění. Zákon je člení takto: a ) s jednorázovým plněním b) s plněním povahy náhrady škody c) s kombinovaným plněním d) soukromé zdravotní pojištění. To znamená, že pojištění nemoci je zastřešující pojem pro všechny výše uvedené typy soukromého zdravotního pojištění.