1. Životní pojištění založené pojistnou smlouvou. Je sjednávano pojistiteli (soukromými pojišťovacími podniky) provozujícími životní pojištění.
2. Legislativní zkratka ze zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP), ve znění pozdějších předpisů. § 6 odst. 9 písm. p) bod 3 zní: „3. příspěvek na pojistné, které hradí zaměstnavatel pojišťovně za zaměstnance na jeho pojištění pro případ dožití nebo pro případ smrti nebo dožití, nebo na důchodové pojištění, a to i při sjednání dřívějšího plnění v případě vzniku nároku na starobní důchod, nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, nebo v případě, stane-li se zaměstnanec invalidním ve třetím stupni podle zákona o důchodovém pojištění, nebo v případě smrti (dále jen „soukromé životní pojištění“), na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi zaměstnancem jako pojistníkem a pojišťovnou, která je oprávněna k provozování pojišťovací činnosti na území České republiky podle zákona upravujícího pojišťovnictví, nebo jinou pojišťovnou usazenou na území členského státu Evropské unie, Norska nebo Islandu, za podmínky, že ve smlouvě byla sjednána výplata pojistného plnění až po 60 kalendářních měsících a současně nejdříve v roce dosažení věku 60 let, a dále za podmínky, že právo na plnění z pojistných smluv soukromého životního pojištění má pojištěný zaměstnanec, a je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, osoba určená podle zákona upravujícího pojistnou smlouvu, kromě zaměstnavatele, který hradil příspěvek na pojistné,“. Legislativní zkratka je použita sice ve zmíněném § 6 ZDP, ale klíčový význam má § 15 odst. 6 ZDP, který se týká odpočtu pojistného od základu daně. Zdanění životního pojištění je dále upraveno například v § 4 odst. 1 písm. l), § 8 odst. 1 písm. f), § 8 odst. 7, § 36 odst. 2 písm. n) apod. (ZDP 2012).
3. Stále platné principy právní úpravy soukromého životního pojištění jsou popsány v publikaci Životní pojištění, kolektiv autorů z ČAP, Grada 2002.

Cílem compliance pojišťovny (metody, postupy) je zabezpečit zejména: a) soulad vnitřních předpisů s právními předpisy b) vzájemný soulad vnitřních předpisů c) soulad vykonávaných činností s právními a vnitřními předpisy.

1. V soupojištění je dohodnuta výše podílů jednotlivých pojistitelů na právech a závazcích plynoucích ze soupojištění; v pojistné smlouvě se určí, kdo je vedoucím pojistitelem; vedoucí pojistitel stanoví pojistné podmínky a výši pojistného, spravuje soupojištění, přejímá od pojištěného oznámení o pojistné události, vede šetření nezbytná ke zjištění rozsahu povinnosti pojistitelů poskytnout pojistné plnění. Vedoucí pojistitel v tomto rozsahu jedná jménem ostatních pojistitelů. Způsob příjmu pojistného lze dohodnout i jinak (viz § 30 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů).
2. § 2816 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zní: „Je-li týž pojistný zájem pojištěn proti témuž pojistnému nebezpečí a pro tutéž dobu u několika pojistitelů, vzniká množné pojištění. Množné pojištění může vzniknout jako a) soupojištění, byla-li uzavřena smlouva mezi pojistníkem a více pojistiteli zastoupenými vedoucím pojistitelem a zavázal-li se pojistník platit jediné pojistné,“. Existují různé klasifikace soupojištění. Základní se týká postavení pojistníka. Ten může znát všechny soupojistitele nebo také o nich nemusí vědět, neboť uzavřel pojistnou smlouvu s jedním pojistitelem a ten ho o jiných osobách neinformoval.

1. Pojistitel, který se specializuje na jedno nebo jen na několik pojistných odvětví.
2. Pojistitel, který se zaměřuje jen na určitou skupinu klientů (například na nadnárodní koncerny).
3. Pojistitel, který nabízí pojištění pouze přes telefon a internet.

Pojištění se liší od jiných služeb, včetně ostatních finančních služeb. Má svá specifika, která lze vyjádřit například takto: 1. Pojišťovnictví se řadí do sektoru služeb a prodávají se zde tzv. "neviditelné produkty", na rozdíl například od televizorů. 2. Řada pojistných smluv se uzavírá na delší dobu, takže plnění může být splatné až za 20 i více let, například u životního pojištění. Tato skutečnost vyžaduje značnou důvěru mezi pojišťovnou a zákazníkem. 3. Charakter pojistných produktů vyžaduje vyvolat zájem zákazníka a ve vztahu k němu být aktivní. S tím souvisí i nutnost být blíže zákazníkovi. 4. Kvalitní nabídka pojištění vyžaduje zjistit osobní a ekonomickou situaci zákazníka, aby mohl být navržen specifický program pojistné ochrany (role poradenství). 5. Poslední dva uvedené rysy vedou kromě jiného k tomu, že při sjednávání pojištění hrají velkou úlohu pojišťovací zprostředkovatelé. Pojištění se spíše prodává, než nakupuje, protože je nutno zjistit zákazníkovy potřeby a přání, aby mu mohly být nabídnuty odpovídající pojistné produkty.

Jednání, při kterém není cílem nabytí vlastnictví k majetku, ale v krátkodobém výhledu spoléhání na růst hodnoty a následný zisk.

1. Právo na pojistné vzniká dnem uzavření pojistné smlouvy nebo dnem dohodnutým v pojistné smlouvě, nestanoví-li tento zákon jinak. Nebylo-li dohodnuto jinak, je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období a jednorázové pojistné dnem počátku soukromého pojištění (viz § 12 odst. 1 a 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů).
2. § 2783 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zní: „(2) Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční.“.

Partnerství nebo spolupráce při podnikání mezi dvěma nebo více společnostmi; ve finanční sféře obvykle společná majetková účast. Často jde o podnikání s určitým rizikem, ale též s určitou nadějí na zisk.

1. Obecně: dohodnutý podíl pojištěného na pojistném plnění vyjádřený obvykle v % z pojistné částky, limitu pojistného plnění nebo pevnou částkou.
2. Část pojistného plnění hrazená pojištěným; může jít například o podíl pojištěného na léčebných či jiných nákladech daných pojistnou smlouvou. Spoluúčast se může po každé pojistné události zvětšovat.
3. Viz také pojem franšíza (výše).

Spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (§ 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů). V právních předpisech – ČR i EU – lze nalézt i jiné, mírně modifikované, definice pojmu spotřebitel.