Je to taková naše národní hra, když se dá něco „ošulit“, co kdyby to náhodou vyšlo, pojďme to zkusit a vyhrát nad systémem. Malá domů se vždycky hodí. Pojišťovny odhalily za rok 2021 o 18 % více pojistných podvodů než v předchozím roce. Pomáhá jim v tom bezpečnostní systém České asociace pojišťoven.

Jedním z oblíbených odvětví podvůdkového sportu je pojištění. V roce 2021 zachytily pojišťovny v ČR celkem 11 407 pojistných podvodů v celkové výši za 1,249 miliardy Kč. Hlavní roli přitom hrály pokusy o podvod pojištěných aut (50 %), na druhém místě se umístily podvody ostatního majetkového pojištění (tedy nemovitosti, domácnosti, firemní majetek, 20 %). V těsném závěsu na třetím místě skončily podvody s nárokováním životních pojištění (18 %) a nakonec pojištění odpovědnosti (11 %).

Celková výše zachráněných peněz, tedy peněz, které pojišťovny odmítly vyplatit podvodníkům, se v podstatě neliší od roku 2020, rozdíl je pouhé 1 %. Liší se však poměrové složení mezi druhy pojištění.

Zatímco podvody s auty klesly o necelou čtvrtinu ve srovnání s rokem 2020, počet podvodů s hlášenými pojistnými událostmi prudce stoupl u majetkového pojištění, a to o 72 %.

Loňská průměrná výše prokázané hodnoty podvodu byla 249 180 Kč, v roce 2020 se lidé snažili pojišťovny obrat průměrně o 288 306 Kč. Lidé tedy hlásili nižší škody než v roce 2020, ale celkově jich nahlásili o 18 % více než v roce předchozím.

Pozor, tady se něco děje

Klesající počet šetřených případů souvisí u pojištění osob s postupným nasazováním automatizovaných technik bez nutnosti ručního prověřování případů v takovém rozsahu, jak byly pojišťovny nucené v minulosti, kdy moderní techniky nebyly tolik k dispozici.

Odhalit pojistné podvody pomáhají speciální systémy na odhalování pojistných podvodů a prevence nazvané SVIPO a SVIPO II, které vyvinuli specialisté České asociace pojišťoven (ČAP).

Systémy jsou nastaveny tak, aby primárně detekovaly situace, ze kterých mohou ty pojistné podvody potenciálně vznikat. Pojišťovny daly dohromady typické situace, za kterých se pojistný podvod nejspíše odehrává, popisuje fungování systému šéf IT České asociace pojišťoven Josef Stočes.

Ze sta takových situací je třeba v padesáti z nich pojistný podvod, ostatní jsou jen dílem náhody a není tam úmysl. My tedy provozujeme systémy, které dokážou na principu porovnání dat provádět porovnávací operace a na jejich základě rizikové situace identifikovat rizikové shody a tuto informaci předat zpět pojišťovně.

Do vývoje obou systémů však vstupuje princip ochrany osobních dat, který omezuje možnosti pojišťoven ptát se mezi sebou navzájem na jména pojistníků a vytváření černých listin podezřelých klientů. ČAP tedy musela vytvořit takové systémy, které by pojišťovny varovaly před možností pojistného podvodu, aniž by použily jméno možného pachatele.

Pojišťovna tedy nedostane upozornění ve stylu „pozor na Josefa Nováka“, ale označí jen konkrétní smlouvu s danými parametry jako rizikovou.

Systémy se zabývají dvěma oblastmi:

• Prevenční – systém získává informace o tom, jak rizikový daný klient je pro pojišťovnu z pohledu svého chování už při uzavírání pojistné smlouvy. Mohou zde být indicie, že klient bude chtít v budoucnu pojistný podvod provést.
• Detekční – sytém pozná, že při hlášení pojistné události něco není v pořádku a upozorní pojišťovnu, aby se případem zabývala s vysokou opatrností.

„Životko“ v pěti pojišťovnách není dobrý nápad

Ačkoli vám nikdo nemůže bránit, abyste si v případě životního pojištění sjednali pojistku u několika pojišťoven najednou, přesto se bezpečnostní systém varovně „rozbliká“, když si postupně sjednáte stejných „životek“ více. Tušíte, že máte například zdravotní problém, který budete muset zanedlouho řešit. Pojistíte si třeba vážná onemocnění, pokaždé na 500 tisíc Kč, nebo denní odškodné ve výši 500 Kč při pracovní neschopnosti A při sepisování pojistné smlouvy v pojišťovně zalžete, že jinde pojistku uzavřenou nemáte.

To je ten okamžik, kdy pojišťovna okamžitě pozná, že nemluvíte pravdu, a už si na vás dá zvýšený pozor. Může zareagovat různě, třeba tím, že vám dá vysokou rizikovou přirážku na vybraná zdravotní rizika. A jakmile v budoucnu nahlásíte problém, pojistnou událost, proklepne si vás s maximální pečlivostí, a to se všemi ostatními pojišťovnami navzájem.

Do telefonu pojišťovně nelžete

Pojišťovny mají také systémy na vyhodnocování hlasové komunikace. Právě proto pokaždé slyšíte hlášku, když voláte do pojišťovny, že hovory jsou z důvodu zkvalitňování služeb nahrávány.

Systém totiž sleduje nejen to, co říkáte, ale zejména konzistenci podávaných informací i vaši nervozitu. Když lžete operátorovi, váš hlas se chová jinak než za normální situace, říká poradce výkonného ředitele České asociace pojišťoven Petr Koblížek. Máte jinou hlasovou intonaci, jinak děláte pauzy v řeči. Systém vytvářejí firmy, které se dlouhodobě zabývají analýzou hlasových jevů a mají empiricky vysledované typické situace. Po skončení rozhovoru software označí vaši komunikaci na rizikové číselné škále, třeba od 1 do 10.

S podvody u aut také většinou narazíte

Škody nahlášené v krátkém čase po sobě nebo škody na stejném místě jednoho  auta, a navíc mezi ostatními poškozenými či viníky nehody jsou kupodivu stále stejní lidé. To jsou případy, kdy pojišťovna ihned pozná, že se ji snažíte nejspíš podfouknout.

Příklad: Typicky jde o skupinku lidí, kteří se kolem několika nehod točí, mohou to být například sousedé, kteří se dohodnou, že na pojišťovnu vyzrají. Nejprve poškodí pan Chytrý pana Lišáka. Za měsíc pan Chytrý nahlásí škodu, při které ho poškodil pan Lišák. Ani jednoho z nich přitom nenapadne, že pojišťovny každý detail sledují, a zejména je zajímá jejich opakování, a to i v případě, že je každá škoda nahlášená u jiné pojišťovny, pokud je každý ze sousedů pojištěn jinde.

Majetek, tedy auta, nemovitosti a podobně, smíte mít pojištěný u více pojišťoven, ale můžete nahlásit škodu jen v její skutečné výši, aby nedošlo k dvojímu plnění. To znamená, abyste například při hmotné škodě ve výši 500 tisíc Kč dostali opravdu jen 500 tisíc Kč, a ne třeba milion, pokud byste byli pojištěni u dvou pojišťoven.

Dalším z oblíbených triků, jak „podojit“ pojišťovnu, je nahlášení jedné škody postupně u více pojišťoven.

Příklad: Pan Chytrý měl nehodu, zezadu do něj naboural pan Lišák. Pan Chytrý uplatnil u své pojišťovny škodu a nechal si ji vyplatit. Vzápětí pojistnou smlouvy vypověděl a sjednal si pojištění jinde. Pan Chytrý má červenou fábii, a aby ji mohl pojistit, domluví se s kamarádem, panem Veselým, který má také červenu fábii.

Mají totiž skvělý nápad, pan Chytrý půjčí panu Veselému své registrační značky a připevní je na nepoškozený vůz pana Veselého, aby si pan Chytrý mohl vůz pojistit znovu u jiné pojišťovny jako nepoškozený. Později nahlásí vůz jako bouraný a o pojistné plnění od pojišťovny se kamarádi podělí.

Fotografie nepoškozeného vozu pošle pan Chytrý do nové pojišťovny a vůz si znovu pojistí. Zanedlouho opravdu nahlásí své nové pojišťovně, že mu někdo naboural zadek auta. Chyba. Stejný VIN kód, stejná škoda, trochu moc náhod najednou. Bezpečnostní systém SVIPO už hlásí nové pojišťovně, že pan Chytrý se zjevně snaží o podvod.

V praxi se začíná ukazovat, že systémy SVIPO a SVIPO II fungují, soudě dle klesajícího počtu podvodů. A protože podvody u majetkových pojistek (tedy nemovitosti, domácnosti, firemní majetek) prudce stouply, další bratr bezpečnostního systému už se začíná rodit.

Za spáchání pojistného podvodu lze uložit trest odnětí svobody v rozmezí od 2 do 10 let, nebo zákaz činnosti, propadnutí věci anebo peněžitý trest. V kontextu častějšího odhalování pojistného podvodu bych před tímto jednáním důsledně varoval, dodává Petr Koblížek.