1. V podstatě existují dva druhy pojišťovacích agentů: nezávislý, který za provizi prodává pojištění více pojišťoven a výhradní, který zastupuje pouze jednu pojišťovnu.
2. V některých zemích tento pojem znamená obecně pojišťovacího zprostředkovatele (pojišťovacího zástupce).
3. Zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, ve znění pozdějších předpisů, definuje jak výhradního pojišťovacího agenta (§ 6a), tak pojišťovacího agenta (§ 7).

Pojišťovací činností se rozumí přebírání pojistných rizik na základě uzavřených pojistných smluv a plnění z nich, přičemž součástí pojišťovací činnosti je správa pojištění, likvidace pojistných událostí, poskytování asistenčních služeb, nakládání s aktivy, jejichž zdrojem jsou technické rezervy pojišťovny, uzavírání smluv pojišťovnou se zajišťovnami o zajištění závazků pojišťovny vyplývajících z jí uzavřených pojistných smluv a činnost směřující k předcházení vzniku škod a zmírňování jejich následků (viz § 3 odst. 1 písm. f) zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů).

V roce 2013 byla IAIS (International Association of Insurance Supervisors – Mezinárodní asociace orgánů dohledu v pojišťovnictví) pověřena FSB (Financial Stability Board – Rada pro finanční stabilitu) připravit pojišťovací kapitálový standard (Insurance Capital Standard, ICS) pro mezinárodně aktivní pojišťovací skupiny. Měl by fungovat jako základ, k němuž může být připočteno navýšení (add-on) pro globální systémově důležité pojistitele (Global Systemically Important Insurers, G-SIIs), které je označováno jako "vyšší absorpce ztráty" (Higher Loss Absorbency, HLA). Z informací FSB plyne, že G-SIIs by měli plnit od roku 2019 kapitálové požadavky v rozsahu základního kapitálového požadavku a HLA. Pokud jde o ICS, ve 2. polovině 2017 proběhlo testování, do něhož bylo zapojeno 50 mezinárodně aktivních pojišťovacích skupin. Finální verze ICS, která nahradí základní kapitálový požadavek, by mohla být k dispozici koncem roku 2019. Termíny se mohou ještě měnit, ale podstata je jasná – součástí globální regulace pojišťovnictví jsou i kapitálové požadavky pro G-SIIs a v budoucnu pro vybrané mezinárodně aktivní pojišťovací skupiny. Klíčovou otázkou pro Evropskou komisi či EIOPA je, aby na mezinárodním fóru vystupovaly tak, aby mezinárodní kapitálové požadavky byly v souladu se Solventností II.

1. Obecně – zprostředkovatel mezi zájemcem o pojištění a pojistitelem. Pracuje na základě smlouvy s klientem, kterému doporučí optimální nabídku pojištění (od pojišťoven působících na pojistném trhu).
2. Komplexní definice pojišťovacího makléře je dána v zákoně č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí. § 8 odst. 2 tohoto zákona zní: „(2) V závislosti na obsahu smlouvy s klientem pojišťovací makléř zpracovává komplexní analýzy pojistných rizik, návrhy pojistných nebo zajistných programů, poskytuje konzultační a poradenskou činnost, provádí správu uzavřených pojistných nebo zajišťovacích smluv, sleduje lhůty k jejich revizi, spolupracuje při likvidaci pojistných událostí.“.

Obvykle nejde o fyzickou osobu, ale instituci pro vyřizování stížností klientů. V SRN ji například vytvořily členské pojišťovny Celostátního svazu německého pojišťovnictví (GDV - Gesamtverband der Deutschen Versicherungswirtschaft). Zahájila činnost v říjnu 2001 (www.versicherungsombudsmann.de).

1. Pojišťovací pool vytváří více pojistitelů, kteří uzavřeli vzájemnou dohodu o společném postupu při soukromém pojištění určitých pojistných rizik, a to jménem a na účet všech pojistitelů. Tato dohoda určuje vedoucího pojistitele nebo vytváří orgán k plnění společných povinností atd. Důvodem pro založení poolu může být například docílení dostatečné kapacity pro pojištění velkých rizik (atomové elektrárny) nebo pojištění rizik, která by byla jednotlivými pojistiteli v některých zemích asi nepojistitelná (například povodně) nebo pojištění nových rizik (terorismu). Blíže viz § 30 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů.
2. V § 2817 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je tato úprava: „(2) V rámci soupojištění lze smlouvu uzavřít i mezi pojistníkem a více pojistiteli, kteří si ujednali společný postup při pojištění určitých pojistných nebezpečí, a to jménem a na účet všech pojistitelů, a určili vedoucího pojistitele, popřípadě pověřili plněním jeho povinností společný orgán vytvořený k tomuto účelu, anebo pojišťovacího zprostředkovatele kvalifikovaného podle jiného zákona pro vyšší stupeň odborné způsobilosti.“.

I. Pojišťovacími službami se rozumí služby nabízené zejména pojistiteli, zajistiteli a zprostředkovateli pojištění. II. Pojišťovací služby patří do finančních služeb a v EU se vymezují takto: 1. přímé pojištění (včetně soupojištění): a) životní, b) jiné než životní (tj. neživotní); 2. zajištění a retrocese (opětovné postoupení); 3. zprostředkování pojištění, jako makléřství a zastoupení; 4. pomocné pojišťovací služby jako poradenské služby, pojistné statistiky, oceňování rizik a řešení pojistných nároků (likvidace pojistných událostí). Tato definice byla použita například v evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou, Evropským společenstvím a členskými státy (viz sdělení MZV č. 7/1995 Sb.).

Fyzická nebo právnická osoba, která vykonává zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví na základě registrace (povolení). V ČR jsou kategorie pojišťovacích zprostředkovatelů vymezeny v § 4 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, ve znění pozdějších předpisů (vázaný pojišťovací zprostředkovatel, podřízený pojišťovací zprostředkovatel, pojišťovací agent, výhradní pojišťovací agent, pojišťovací makléř, pojišťovací zprostředkovatel, jehož domovským členským státem není Česká republika).

1. Z hlediska povolení uděleného příslušným orgánem dohledu (viz zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů): a) tuzemská pojišťovna - právnická osoba se sídlem na území České republiky, které bylo Českou národní bankou uděleno povolení k provozování pojišťovací činnosti podle zákona o pojišťovnictví, b) pojišťovnou z jiného členského státu (EU) právnická osoba se sídlem na území jiného členského (než ČR), které bylo v tomto jiném členském státě, uděleno povolení k provozování pojišťovací činnosti, c) pojišťovnou z třetího státu právnická osoba se sídlem na území třetího státu, která je v souladu s právem země svého sídla oprávněna provozovat pojišťovací činnost.
2. Z hlediska vlastnické formy například: a) akciová společnost (ČR), b) družstvo (ČR), c) vzájemná pojišťovna, d) vlastnická pojišťovna, e) evropská společnost (evropská družstevní společnost), f) holdingová pojišťovna, g) kaptivní pojišťovna.
3. „Pojišťovnou“ se rozumí podnik poskytující přímé životní nebo neživotní pojištění, kterému bylo vydáno povolení v souladu s čl. 14 (směrnice 2009/138/ES Solventnost II, Čl. 13 odst. 1), který vymezuje zásadu povolení.
4. V evropském právu se používá spíše než „pojišťovna“ pojem „pojišťovací podnik".

1. Obor, který zahrnuje pojišťovny provozující soukromé pojištění. (Viz Versicherungsalphabet, Jörg von Fürstenwerth, Alfons Weiß, 10. völlig neu bearbeitete und erweiterte Auflage, Verlag Versicherungswirtschaft [VVW], Karlsruhe 2001.) 2. Pojišťovnictví představuje specifické odvětví ekonomiky zahrnující všechny specializované instituce – komerční pojišťovny… (Viz Kapitoly z pojistné teorie, Jaroslav Daňhel, VŠE, Nakladatelství Oeconomica, 2002, s. 25.) 3. Pojišťovnictví představuje systém a pravidla provozování činností spadajících do tohoto odvětví, včetně podmínek podnikání a působnosti dozoru v pojišťovnictví. Působí v něm nejen pojišťovny, ale i zajišťovny, pojišťovací zprostředkovatelé, samostatní likvidátoři pojistných událostí a další osoby. (Viz Pojistné právo, Věra Škopová, Praha: VŠE, 1995, s. 39.) 4. Pojišťovnictví je hospodářské odvětví značného národohospodářského významu, jehož předmětem je pojištění rizik klientů. (Fred Wagner, Definition der Versicherungswirtschaft. Gabler Wirtschaftslexikon. [online]. [citace 2019-06-09]. Dostupné z: https://wirtschaftslexikon.gabler.de/definition/versicherungswirtschaft-49764.) 5. Pojišťovnictví je ekonomické odvětví, jehož základním posláním je likvidace následků nahodilých událostí ovlivňujících životy a majetek fyzických osob a zajištění ekonomické stability právnických osob. Do pojišťovnictví nepatří sociální zabezpečení, kde je aktérem stát. (Pracovní definice Vladimíra Přikryla a Jaroslava Mesršmída z roku 2015.) 6. Pojišťovnictví je ekonomické odvětví, jehož základním posláním je prostřednictvím přenosu pojistného rizika z jedince na skupinu osob se stejným pojistným zájmem, popř. dalšího horizontálního či vertikálního rozložení tohoto rizika (soupojištění, zajištění), vytvářet robustní finanční zdroje sloužící k plnění z pojištění nebo zajištění v případě vzniku nahodilých událostí ovlivňujících život, majetek a nejrůznější stránky života osob. (Výtah z pracovní definice Vladimíra Přikryla ze dne 15. března 2018.) 7. Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, nedefinuje pojišťovnictví. Z ustanovení § 1 odst. 2 však vyplývá, že se jím řídí v pojišťovnictví to klíčové, a to je zejména provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti pojišťovnou se sídlem na území České republiky a provozování zajišťovací činnosti zajišťovnou se sídlem na území České republiky. V ustanovení § 2 odst. 1 je obsažena negativní definice, která zní: "Tento zákon se nevztahuje na provádění nemocenského pojištění, důchodového pojištění, penzijního připojištění se státním příspěvkem, důchodového spoření, doplňkového penzijního spoření, zaměstnaneckého penzijního pojištění, úrazového pojištění zaměstnanců a veřejného zdravotního pojištění."