Pojistným obdobím se rozumí časové období dohodnuté v pojistné smlouvě, za které se platí pojistné (§ 3 písm. s) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů).

Povinnost se pojistit, tj. uzavřít pojistnou smlouvu, je obvykle uložena příslušné osobě právním předpisem (povinné pojištění). Týká se to například pojištění odpovědnosti pro vybrané profese (viz Pflichthaftpflichtversicherung).

1. Pojistný produkt je alternativní označení pro pojistnou smlouvu. Je materializován ve všeobecných a případně doplňkových pojistných podmínkách. Zdůraznění produktového charakteru lze odvodit z toho, že pojištění se chápe jako produkt práva. Je neviditelné, jelikož obsahuje pouze příslib pojistného plnění. 2. Na pojistný produkt se lze dívat i následovně: a) úroveň 1 - pojistná ochrana jako jádro pojistného produktu; b) úroveň 2 - služby spojené s pojistnou ochranou, jakou jsou poradenství, vysvětlování, uzavření a péče; c) úroveň 3 - rozšířené služby (výkony spíše technického charakteru; v případě pojištění domácnosti může jít o zajištění instalatéra v případě havárie vodovodního potrubí apod.). Využívání a rozsah těchto služeb se liší podle jednotlivých pojistných produktů a pojišťoven. Mohou být zahrnuty v základním pojistném, nebo je nutno si připlatit. Úroveň 1 a 2 znamenají klasickou tržní aktivitu pojistitele, kdežto úroveň 3 jde nad rámec pojištění. Pojistný produkt zahrnuje všechny tři části, takže tímto způsobem bychom jej mohli odlišit od klasické pojistné ochrany. Pojistný produkt je vymezen pojistnou smlouvou. Pramen k bodu 1: VersicherungsAlphabet. 11. vyd. Karlsruhe : VVW. 2019. ISBN 978-3-96329-268-2, s. 895; Pramen k bodu 2: Köhne, T.; Lange, M. Marketing und Vertrieb von Versicherungs- und Finanzprodukten für Privatkunden. 3. vyd. Karlsruhe : VVW. 2015, s. 117

Soubor právních předpisů, které upravují pojištění a pojišťovnictví. Do tohoto pojmu lze zahrnout například též stanovy pojišťovny nebo pojistné podmínky. Tyto dokumenty řeší sice některé otázky autonomně, ale přitom nesmí být v rozporu s právními předpisy (SRN).

Pojistka je potvrzením o uzavření pojistné smlouvy, kterou vydává pojistitel pojistníkovi (viz § 9 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů).

Synonymem "Versicherungssparten" je pojem "Versicherungszweige". Oba pojmy znamenají totéž, tj. pojistná odvětví. V SRN je první pojem používán v oblasti dohledu v pojišťovnictví a druhý výše uvedený pojem v zákoně o pojistné smlouvě. Pojistná odvětví jsou vymezena zvlášť pro životní pojištění a zvlášť pro neživotní pojištění. Do pojistného odvětví jsou začleněny například podobné typy pojištění nebo určitá pojistná nebezpečí. V oblasti neživotního pojištění jsou vyčleněna majetková pojištění a pojištění odpovědnosti, pojištění úrazu, pojištění nemoci atd. Přesné vymezení 9 pojistných odvětví životního pojištění a 18 odvětví neživotního pojištění lze nalézt v příloze zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů.

V některých členských státech EU se vybírá na základě právního předpisu pojistná daň vyměřovaná v zásadě z pojistného podle pojistné smlouvy.

Maximální výše pojistného plnění v případě pojistné události.

Tato rizika se týkají provozování pojištění. Lze mezi ně zařadit riziko podtarifování, riziko plynoucí z oceňování, z vývoje provozních nákladů pojišťovny, riziko velkých škod atd. Do tohoto pojmu ale nepatří rizika z kapitálových investic nebo riziko selhání managementu (SRN).

Nutnost tvorby technických rezerv je dána tím, že pojistitel se zavázal v budoucnu vyplatit určitou částku. Z pojistného musí příslušnou část odložit na splacení budoucího závazku. To platí pro tzv. rezervotvorná pojištění. U rizikových pojištění vyplývá důvod pro tvorbu rezerv z toho, že ve sledovaném období nemusí být známy všechny škody, které v daném období nastaly, nebo není známa konečná výše závazku, který pojišťovně z této škody vznikne. Je však zřejmé, že tento budoucí závazek se vztahuje k období, ve kterém vznikla škoda, a proto v tomto období na něj musí být vytvořena rezerva. Tvorba technických rezerv je upravena např. v Čl. 76 a násl. směrnice 2009/138/ES Solventnost II (konsolidované znění).