Model určený pro modelování různých typů katastrofických událostí, například povodní nebo vichřic. Umožňuje propojit dlouhodobou informaci o katastrofách (meteorologickou, hydrologickou) s aktuálními demografickými a urbanistickými údaji s cílem určit celkovou potenciální škodu pro dané území. Bere v úvahu rozložení portfolia pojišťovny a modeluje matematické rozdělení škod. Výklad pojmu byl dopracován s využitím textu dodaného lektorkou K. Šimonovou.

Existují různé možnosti, jak systematicky představit různorodost pojištění. Někdy se hovoří o formách pojištění. Některé způsoby klasifikace pojištění jsou uvedeny níže: 1. Pro účely povolování pojišťovací činnosti (ale i pro statistiku apod.) se pojištění rozlišuje na životní (devět pojistných odvětví) a neživotní (18 pojistných odvětví). 2. V právu EU lze nalézt i klasifikaci finančních služeb. Mezi ně patří i pojišťovací služby: a) přímé pojištění, včetně soupojištění – životní a jiné než životní; b) zajištění a retrocese; c) zprostředkování pojištění – makléřství a zastoupení; d) pomocné pojišťovací služby – poradenské služby, aktuárské služby, oceňování rizika, likvidace pojistných událostí (pracovní překlad z anglického textu). 3. V zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, je vymezeno škodové pojištění (§ 2811) a obnosové pojištění (§ 2821). 4. Je možné také rozlišit pojištění na dobrovolné (smluvní) a povinné (smluvní; viz § 2779 a násl. OZ), podle toho, zda na základě právního předpisu existuje či neexistuje povinnost pojistit se. Specifickým je v České republice ještě jedno – tzv. "zákonné" – pojištění, kdy existuje právní povinnost pojistit se, ale jelikož parametry tohoto pojištění jsou stanoveny právním předpisem, neuzavírá se pojistná smlouva. 5. Vztahuje-li se pojištění na členy (osoby) určité skupiny, jde o skupinové pojištění (§ 2827 a násl. OZ). Druhou formou je individuální pojištění, tj. pojištění jedné osoby. 6. OZ, účinný do 31. prosince 2004, rozlišoval tyto druhy pojištění: a) pojištění osob, b) pojištění majetku a c) pojištění odpovědnosti. 7. Česká asociace pojišťoven v rámci výroční zprávy specifikuje tato pojištění: a) pojištění osob (základní, doplňkové a ostatní); b) pojištění majetku a odpovědnosti za škodu/újmu (občané); c) pojištění průmyslu a podnikatelů; d) zemědělské pojištění. 8. Pojišťovny člení svoji nabídku pro marketingové účely, a to podle provozovaných pojistných odvětví, resp. typů pojištění či pojistných produktů. V tomto případě se často používají obchodní názvy pojistných produktů. 9. Na závěr lze dodat, že existuje i hlubší členění některých výše uvedených pojištění. Například v Německu se škodové pojištění rozděluje na aktivní (jde o aktiva v rámci rozvahy, například pojištění budov a havarijní pojištění) a pasivní (jde o pasiva v rámci rozvahy, pojištění odpovědnosti).

Tento pojem se objevuje například v čl. 42 směrnice 2009/138/ES Solventnost II, v němž jsou upraveny požadavky na způsobilost a bezúhonnost osob, které skutečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce. Tedy klíčovou funkci zastávají ti, kteří skutečně řídí pojišťovnu nebo se na jejím řízení nějakým významným způsobem podílejí, resp. ji mohou zavazovat (prokurista). V konzultačním materiálu CEIOPS (nyní EIOPA) z října 2009 se uvádí, že tyto osoby nejsou jen členové správního, řídicího a kontrolního orgánu, ale mohly by být zahrnuty i osoby odpovědné za rozhodování významných otázek a provádění strategií a rozhodnutí zmíněných orgánů. Podle tohoto materiálu jsou jiné klíčové funkce ty, které jsou rozhodující nebo významné v řídícím a kontrolním systému. Patří mezi ně řízení rizik, zajišťování shody s předpisy, vnitřní audit a pojistněmatematická funkce. Pojišťovny mohou určit, které další osoby skutečně řídí pojišťovnu a které další funkce budou pokládány za klíčové.

1. Obecně jsou klientem pojistitele všechny právnické a fyzické osoby, které využívají jeho služby.
2. Konkrétně jde o zájemce o pojištění, pojistníka, pojištěného, oprávněnou osobou, obmyšleného (či dokonce o pojišťovacího zprostředkovatele – například pojem používaný v SRN). Pokud je pojem „klient“ (někdy jako synonymum je použito slovo „zákazník“) použit v právním předpisu, tak je obvykle též definován.

1. Kodex etiky v pojišťovnictví (dále jen „Kodex“) byl přijat shromážděním členů České asociace pojišťoven (ČAP) v roce 1995 a od té doby byl několikrát novelizován. Pro členy asociace je Kodex závazný a souhlas s ním je podmínkou členství. Členové asociace se při své činnosti řídí zásadami uvedenými v tomto kodexu a v Etickém kodexu finančního trhu. Kodex stanoví etické normy a zásady jednání a chování v pojišťovnictví (dále jen „etické normy“), které budou ve své praxi uplatňovat pojišťovny, jejich zaměstnanci a pojišťovací zprostředkovatelé, kteří vykonávají zprostředkovatelskou činnost pro tyto pojišťovny.
2. Mezi obecné zásady chování pojišťoven patří dle bodu II Kodexu například: „1.1 Pojišťovny respektují dobré mravy, pravidla hospodářské soutěže a zvyklosti. Soutěž mezi pojišťovnami smí být vedena jedině pomocí čestných a poctivých prostředků. Pojišťovny musí respektovat pravidla pro tvorbu pojistného. Při účasti ve výběrových řízeních pojišťovny dodržují pravidla poctivého obchodního styku a neposkytují neodůvodněné výhody. Pojišťovny se vyvarují všeho, co by mohlo porušit důvěru klientů a vyvolat zkreslený dojem o jejich službách. Zvláště se pak vyvarují nepravdivých, pomlouvačných a opovržlivých výroků o jiných pojišťovnách, jejich zaměstnancích a pojišťovacích zprostředkovatelích. 2.2 Šíření informací o jiných pojišťovnách je nepřípustné, pokud by jim mohlo přivodit újmu nebo poškození jejich dobrého jména. 2.3 Veškerá reklama je vedena pravdivě, v souladu s pravidly hospodářské soutěže a především bez prvků klamavé reklamy. To platí i pro srovnávání vlastní služby se službami jiných pojišťoven.“.
3. V Kodexu je stanoveno, že spory mezi pojišťovnami a stížnosti klientů, týkající se porušení pravidel Kodexu, může v ČAP řešit v rámci smírčího jednání Etický výbor ČAP.
4. V Kodexu jsou upraveny i sankce za jeho porušení. Počítá se se sankcemi podle stanov ČAP a se sankcemi morální povahy (například interní zveřejnění nálezu smírčího jednání).

1. Možné obecné vymezení: jedná se o skupinu se specifickými vlastnostmi, zařazení do skupiny je obvykle povinné, čímž se snižuje riziko antiselekce a mohou být přiznány lepší podmínky než u individiuálního pojištění (doplněno dle lektorky K. Šimonové).
2. Tento pojem může znamenat, že v pojistné smlouvě je vymezena skupina pojištěných, jejichž totožnost není v době uzavření pojistné smlouvy obvykle známa: a) v § 53 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů, je „skupinové pojištění“ vymezeno takto: „Pojistná smlouva o skupinovém pojištění nemusí obsahovat jména pojištěných, pokud jsou v době pojistné události určeni jiným způsobem vylučujícím pochybnosti. Pro uzavření takové pojistné smlouvy není třeba souhlasu pojištěných.“. Jde například o účastníky sportovní akce, b) § 2827 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zní: „(1) Vztahuje-li se pojištění na členy určité skupiny, popřípadě i na jejich rodiny a osoby na nich závislé, nemusí smlouva obsahovat jména pojištěných, lze-li pojištěné bez pochybností určit alespoň v době pojistné události.“.
3. Kolektivním pojištěním je možno označit pojištění skupiny osob náležejících k určité entitě, např. kolektiv zaměstnanců.
4. Do tohoto pojmu se někdy v zahraničí řadí též pojistná smlouva uzavřená mezi pojistníkem a několika soupojistiteli. Pojistku vydává vedoucí pojistitel, například s uvedením jmen všech soupojistitelů.

Ukazatel vyjadřující poměr celkových nákladů na pojistná plnění, provizí a jiných nákladů (obvykle) k zaslouženému pojistnému. Je-li tento ukazatel nižší než 100 %, tak je společnost zisková.

Jde o obchodní název pojistného produktu. Může jít například o kombinované vkladové pojištění, které spojuje výhody pojištění a zhodnocování prostředků, jež je garantováno po celou dobu trvání pojištění. Dalším příkladem je kombinované pojištění právní ochrany, které slučuje vlastnosti a výhody pojištění právní ochrany rodiny a pojištění právní ochrany v pracovněprávních vztazích.

1. Tento pojem označuje způsob, jakým Komise vykonává prováděcí pravomoci, které jí svěřily zákonodárné orgány EU, s pomocí výborů složených ze zástupců členských států Unie.Útvary Komise předkládají těmto výborům návrhy prováděcích aktů, aby tak získaly jejich stanovisko.Další informace najdete v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 182/2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (v platnosti od 1. března 2011). Pramen: http://ec.europa.eu/transparency/regcomitology2. V nařízení č. 182/2011 jsou upraveny mj. kontrolní pravomoci Evropského parlamentu a Rady. Čl. 11 zní:„V případě, že je základní akt přijímán řádným legislativním postupem, Evropský parlament nebo Rada mohou Komisi kdykoli sdělit, že se domnívají, že návrh prováděcího aktu překračuje prováděcí pravomoci stanovené v základním aktu. V tomto případě Komise návrh prováděcího aktu přezkoumá se zřetelem k vyjádřeným postojům a informuje Evropský parlament a Radu o tom, zda hodlá návrh prováděcího aktu ponechat beze změn, pozměnit či vzít zpět.“:3. Komitologii pozměnila Lisabonská smlouva. Došlo k rozšíření pravomocí Evropské komise, kdy podle článku 290 Smlouvy o fungování EU může přijímat tzv. akty v přenesené pravomoci a podle článku 291 Smlouvy o fungování EU prováděcí akty. Při přijímání aktů v přenesené pravomoci byla zavedena role Evropského parlamentu a Rady, které k návrhu mohou ve stanovené lhůtě vznést námitky. Při přijímání prováděcích aktů byla zachována role příslušných komitologických výborů. K přijetí obou zmíněných právních aktů druhé úrovně musí mít Komise zmocnění v aktu první úrovně. Viz Vývoj Solvency II a prováděcích opatření v Evropské unii, JUDr. Jana Herboczková, Ing. Hana Beránková, Pojistné rozpravy č. 29/2012, str. 5-7

1. Obecný pojem: pojistitel, který provozuje činnost ve více pojistných odvětvích (například pojištění odpovědnosti, úrazové pojištění, havarijní pojištění motorových vozidel, majetková pojištění; životní pojištění musí být provozováno odděleně). Tento příklad je ze SRN.
2. V ČR je dle § 17 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, povoleno v souladu s evropskou legislativou pojišťovnám, které získaly povolení k souběžnému provozování pojištění podle pojistných odvětví žiívotního i neživotního pojištění před 1. dubnem 2000, pokračovat v této činnosti za podmínky odděleného řízení. Tyto pojišťovny se pak právně označují jako pojišťovny se smíšenou činností. V praxi je používán i pojem „kompozitní pojistitel“.