1. Pojem „obecný zájem“ je používán v právních aktech EU. Například ve směrnici 2002/83/ES o životním pojištění se v čl. 33 uvádí, že „členský stát závazku nesmí bránit pojistníkovi v uzavření smlouvy s pojišťovnou, které bylo vydáno povolení …, pokud to není v rozporu s právními předpisy chránícími obecný zájem platnými v členském státě závazku“.
2. V čl. 180 směrnice 2009/138/ES Solventnost II je obsažena rozšířená definice v tomto znění: „Členský stát, ve kterém se nachází riziko nebo členský stát závazku, nesmí bránit pojistníkovi v uzavření smlouvy s pojišťovnou, které bylo vydáno povolení za podmínek článku 14, pokud toto uzavření smlouvy není v rozporu s právními předpisy chránícími obecný zájem platnými v členském státu, ve kterém se nachází riziko, nebo v členském státu závazku.“.
3. Pokud pojišťovací zprostředkovatel hodlá působit v jiném členském státě, tak k tomu nepotřebuje zvláštní povolení a stačí mu splnit notifikační povinnosti. Nicméně musí respektovat například zákon hostitelského členského státu upravující reklamu a zakazující určitý obsah reklamy.
4. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, obsahuje pojem „veřejný pořádek“ (viz například § 1 odst. 2: „… zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti“. Tento pojem není definován. V důvodové zprávě k návrhu nového občanského zákoníku se na str. 584 (sněmovní tisk 362, ASPI důvodová zpráva k NOZ, § 1, str. 26) uvádí: „Orientačně lze vyjít z pojetí, že veřejný pořádek prostupuje celé právo a zahrnuje pravidla, na nichž leží právní základy společenského řádu zdejší společnosti. S tím souvisí i požadavek na transparentní uspořádání soukromých právních poměrů osob. Nikdo např. nepochybuje, že právní pravidla stanovující, jak vzniká manželství nebo které věci jsou nemovité a které věci jsou zastupitelné, jsou kogentní. Závaznost tohoto ustanovení však nelze opřít o dobré mravy, nýbrž o právě zásadu veřejného pořádku. Z těchto obecných kritérií se odvozují konkrétnější omezení - např. dobrým mravům odpovídá, že se nelze odchýlit od zákonných ustanovení chránících slabší stranu, veřejnému pořádku např. pravidlo, že ujednání stran nezasahuje právní postavení třetí osoby a nemění její oprávnění nebo povinnosti.“.

Povinnost nahradit škodu bez ohledu na zavinění. Povinnost např. odstranit vady, zaplatit poplatek z prodlení, poskytnout přiměřené zadostiučinění atd. V případě objektivní odpovědnosti vznikne odpovědnostní vztah vždy, kdy škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v činnosti, věci při ní použité nebo ve zvláštní povaze provozu (například vozidla), ale lze se liberovat, jestliže je prokázáno, že škodě nebylo možno zabránit ani při vynaložení veškeré péče, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo, nebo i v dalších případech stanovených zákonem (viz zčásti například http://cs.wikipedia.org).

Objektivním rizikem se nazývá riziko, které je zjistitelné a přezkoumatelné. V životním pojištění to může být například pohlaví, věk, předchozí doložené nemoci apod. V případě požárního pojištění lze pod objektivní riziko zařadit například protipožární zařízení, použitý stavební materiál, druh podniku či živnosti atp.

Jde o kombinaci obligatorního a fakultativního zajištění. Prvopojistitel musí každé pojištění nabídnout do zajištění, ale zajistitel má právo zajistnou ochranu odmítnout. V praxi se vyskytuje tato forma velmi zřídka.

Zajišťovací smlouva, podle které je zajištěný povinen předat a zajistitel je povinen převzít do zajištění všechna pojištění odpovídající podmínkám smlouvy.

1. Souhrnný pojem pro všechna obnosová pojištění, kdy pojistné plnění se vyplácí ve výši dohodnuté v pojistné smlouvě (pojistná částka, kapitál).
2. V § 3 písm. aa) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů, je obnosové pojištění definováno takto: "pojištěním obnosovým se rozumí soukromé pojištění, jehož účelem je získání obnosu, tj. dohodnuté finanční částky v důsledku pojistné události ve výši, která je nezávislá na vzniku nebo rozsahu škody.". Viz také ustanovení § 2821 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ale bez definice.

Ocenění rizik podle bodového systému. Celkový počet bodů pak ukazuje kvalitu celkového rizika. Tato metoda je pomůckou pro rozhodování o upsání rizika a pro stanovení pojistného.

1. Obvyklou cenou se rozumí cena, kterou lze dosáhnout při prodeji věci v normálním obchodním styku.
2. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje v § 27 odst. 4 písm. a) reálnou hodnotu jako tržní hodnotu za účelem oceňování.

Riziko neplatného ocenění položek rozvahy; investice jsou oceněny disproporcionálně (například jsou nadhodnoceny).

1. Solventnost II: V čl. 75 odst. 1 směrnice 2009/138/ES Solventnost II je stanoveno, že členské státy musí zajistit následující oceňování aktiv a závazků:

1. Tento způsob oceňování se nijak nedotýká platných způsobů oceňování pro potřeby účetnictví.